Páni Edisoni

Vesnice 80. let, zavádění počítačů na JZD, první počítačové kroužky. Svěží film pro děti o něčem. Jakub (Jakub Wehrenberg) žije u dědy na vesnici. Zajímá se o počítače, v tom čase ohromnou novinku. Zkamarádí se s Jirkou (Jiří Strach), který žije jenom s maminkou, která však na něho nemá moc času. Kluci sledují lidi kolem a snaží se jim svými elektronickými zlepšováky usnadňovat život. Ne vždy vylepšení dopadnou podle jejich představ. Ani třídní učitelka (Anna Ferencová) nepřeje Jakubovým zálibám. Dedovo srdíčko nevydrží jedno takové pozdvižení kolem zlepšováku a Jakub se musí přestěhovat do Černého Přívozu k tetě Marjáně (Taťána Puttová). Jirka se zajede podívat na Jakuba a vidí, jak tam strádá. Rozhodne se kamarádovi pomoct. (09.01.2015)

Slatanina, ktera ma snad jedine kladne, ze tvurci docela zajimavym zpusomem a v te dobe novatorsky, zapojili pocitacovou grafiku do deje. Jinak dej pro deti nijak zabavny, dobrodruzstvi zadne, vtip zadny, atmosfera pryc a cely film je tak nejak hlavne o tom, ze kluk je sirotek a ma ten svuj zivot trochu mizerny. Reziser nevedel, jestli to buide o klukach, nebo o rodine a tak to splacal dohromady a kde nic tu nic. Predzvest naprosto spatnych Olmerovych filmu pocinaje Nahotou na prodej atd. (25.03.2018)

Asi by tři hvězdy odpovídaly více, ale v porovnání s dnešní produkcí pro děti je tohle skvost, který má srdce a dokonce jsem snesl i Molavcovou. Měl jsem sinclaira i didaktika a tak jsem zavzpomínal, film je s tou přicházející technikou moc dobře skloubený a hezký. Scény ataků na hlavního hrdinu ze strany dospělých jsou trochu přitažené za vlasy a jsou hlavní slabinou snímku, ale jinak se na to dívá dobře a film rychle utíká. Kdo neviděl, tak určitě na odreagování doporučuji. (26.12.2013)

Když jsem viděl tento film, okamžitě jsem si vzpomenul na svoje dětské roky, kdy jsem v 60-tych letech začal dělat první elektrické pokusy se stavebnicí Merkur, a musel jsem se smát. Stejně jako se musím smát dnes, když si vzpomenu na všechny souvislosti. Tento film je velice poučný, zejména dnes. Doba dnes napředuje tak rychle, že ten smích mě vždy přejde v tom okamžiku, když si uvědomím, že to co jsem si koupil "včera" je "dnes" již technicky zastaralé a za stejné peníze jsem mohl mít technickou vymoženost o třídu vyšší. l to je život. I pro toto poučení dávám 4. (12.03.2012)

Spadlo prase do strouhy, jak široký tak dlouhý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Koho by to napadlo, že by prase upadlo. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Svalilo se s heknutím, zakvičelo leknutím. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Prase to je těžký, zvlášť, když spadne z vejšky. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Kdo to prase postaví, když je strašně špinavý. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Postaví ho zase, ňáký jiný prase. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Až to prase bude stát, můžem se ho otázat. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Co se vlastně semlelo, že se prase skácelo? Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Prase, to nic neřeklo, kviklo a pak uteklo. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Tím pádem je prakticky, ztracené už navždycky. Ferda jede na kole, veze na něm rýč. No a nyní závěrem, k hlavnímu se doberem. Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Není těžký do louže spadnout, a to, protože... Ferda jede na kole, veze na něm rýč. (10.06.2012)