Sonata for a Red-Haired Girl
Režie:
Vít OlmerScénář:
Vojtěch VackeKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr UlrychHrají:
Stanislava Coufalová, Laďka Kozderková, Božek Tomíček, Lubor Tokoš, Michal Dvořák, Vladimír Vondra, Markéta Valentová, Zuzana Kroupová, Marek Ajgl (více)Obsahy(1)
Dívka jménem Petra má rezavé vlasy a hodně zájmů, které se od sebe velmi liší. Hraje na klavír, je vedoucí v oddílu Svišťat a má dokonce i jeden mezi dívkami velice nezvyklý koníček - hraje s klukama fotbal. Je totiž fotbalovou brankářkou. Do Petřiny třídy posléze přichází nový spolužák Pavel a ona se do něj zamiluje... (duklak2)
(více)Recenze (41)
Obyčejný předrevoluční dětský film o dospívající brankářce, což ovšem v dnešní době temna může znamenat pro někoho dost. Hlavní hrdina je protivná holka s podivnýma koníčkama, co se zamiluje do pražského skejťáka. Film sleduje její dilema rozhodování mezi kariérou fotbalové brankářky v týmu plném mužů a posláním důležité klavíristky, která potěší rodiče i nadaného houslistu dědečka z Moravy, který dokáže vystřihnout slušné houslové sólo i s několika panáky slivovice v krvi. Hrdinka je sice poměrně hezká, ale chová se jako pitomá kráva, takže si přejete, aby jí zneužil otrávený starý mládenec Lubor Tokoš, který předstírá, že je učitel klavíru. Nakonec ho skoro předběhne úchylný motorkář, ale všechno dopadne dobře. Občas je příjemné odpočinout si u retro filmů a připomenout si, že byly časy, kdy Olmer nebyl za režiséra několika nejhorších porevolučních filmů ever. ()
Týjo - oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Oni natočili film ó měě! Nebo to musela být nějaká jiná zrzka z Uherského Hradiště (až na to koupaliště - to je v Moravském Písku, ale i tam jsme se hodně nakoupali:-), která na ZŠ hrála na klavír a v soukromí svého pokojíčku se mlátila do hlavy, proč zrovna ona se musela narodit zrzavá a ještě ke všemu pihatá. Nééé - kecám... já nehrála na základce fotbal a už vůbec jsem neměla absolutní sluch a nebyla jsem klavírní talent s ambicemi na konzervatoř. Nakonec i teď po dlouhé době ráda otevřu klavír a hrábnu do klávesnice a ráda z velké nostalgie ty 3 hvězdičky dám a Petře s léty odstupu vzkazuji: "Neboj, oni všichni ti posměváčkové nakonec pochopí, že zrzky jsou nej!":-) ()
Tenkrát doba vyloženě přála takovým filmům pro děti mládež. Dnešní doba je úplně jiná, těžko říct jestli je lepší nebo horší. O tom by se dala vést sáhodlouhá diskuze. Jedno vím jistě, takovový a jemu podobný film se už dnes nenatočí. Malé připomenutí není na škodu. Na tu Petru toho bylo trochu moc. Z filmu jsem si taky pamatovala jenom to scénu s tím chlápkem na skútru, ale nevěděla jsem, že je z tohoto příběhu. Asi to pro mě byla nějaká zásadní scéna nebo jsem si z ní vzala jisté ponaučení. ()
Člověk jako já by asi neměl hodnotit dětský filmy, ale když už jsem to dneska zase viděl v TV.... Tenhle film má dvě velké slabiny. a) není moc o ničem b) všechny dětské postavy jsou dost nesympatické. A nejhorší na tom celým je, že roli cca 11-ti letého dětčáska hraje (podle dat narození a natočení filmu) 17-ti letá herečka.... ()
Ani v dětském žánru nejsou věci, jak se zdají... Poté, co byl Vít Olmer „podepsán“ pod scénář filmu Páni kluci, musela být situace lidsky velmi složitá. Skutečný autor Jan Procházka byl pro režim nepřekročitelná persona non grata a nehrozilo, že dojde ke schválení jakéhokoli jeho, byť ryze nepolitického textu. Umím si představit následné ovace a radostné pokyvování pravdy neznalých na Olmerovu nadějnou hlavu. Rázem přiřknutý cejch, co přímo vybízí k zopakování. Takový je výsledek, obratný a přijatelně odvedený v nutných předpokladech pro žánr, leč v tomto případě plně platí Olmer = Salieri. Za normalizace vcelku svobodná oblast dětského filmu se s ideologií tolik trápit nemusela, a proto jsou tyto klidné a poněkud nevzrušivé filmy leckdy přijatelnější než úniková komedie obsazená známými tvářemi. Scénář vykreslil prostou (jenže ne vždy známou) pravdu, že lidé nemusejí být pokaždé tací, jací se pozdávají, a až interakce s dětským hrdinou odbourá naučenou fasádu pro apatické okolí. Zaujme, jak jsou muži výhradně pod papučí agilních žen a Stanislava Coufalová coby zrzka napovídá, kde tkví jádro tohoto jevu. Její a další dětské role snesou klidně přísnější měřítko a neví si úplně rady snad jedině v „impresionistických“ projevech, které Olmer jednoduše nezvládl (Panenkův dloubák ještě beru, ale zbytek...). Klavírní etuda včetně akcí zavánějícího závěru („Hovno!“) pak hezky završí věci, jak se zdají. Reálný doslov mimo obraz v podobě hořkého životního osudu zrzky Coufalové pak může zabolet o to víc, pokud ho neznáte před sledováním filmu. Málokým pochopenou dívku, co boj nikdy nevzdává a v zápalu útočí i na nesprávné, člověk zaměňující hraný film za realitu (asi většina tomu občas podlehne, já určitě) záhy lituje. Pozdější osudy dětských hvězd lákají, i když málokdy nabídnou příjemné čtení a tento případ je obzvlášť „kocovinotvorný“. Otisk na filmu zůstane a nemělo se stát. Mám pocit, že některé věci je snad lepší nevědět... ()
Reklama