Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvacet jedna let (1968 - 1989) v životě houslisty Jana, kterého životní a společenská situace nutí ke kompromisům a osobním ústupkům. (oficiální text distributora)

Recenze (29)

carl.oesch 

všechny recenze uživatele

No špatný to nejni, i když se tam vyskytují dnes zcela zprofanovaná jména John (byl mi vrcholně před "sametem" to svojí konstruktivní kritikou v mezích zákona vrcholně nesympatický už jako prominentní redaktor Mladého světa) a Vít Olmer, který by si asi udělal později líp, kdyby se až zas tak nežinýroval a začal točit to tvrdé porno, přesto tohle ukazuje, jak to v oné době chodilo. Je to sice poněkud přehnané (to jsou Bony a klid taky, i když tady je vidět, jak si autoři s tou svobodou neuměli poradit). Nakonec, Hartl hraje pořád stejně, Poloczek si onoho odporného funkcionáře opravdu užil a jednoho potěší i roličky Lucky Bílé a Evičky Čížkovské.....porovnávat tohle ale třeba s Mášovým Byli jsme to my nelze ani trošku. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad buzeračních metod reálného socialismu. 1) 36letý Radek John napsal zasvěcený scénář, 48letý Vít Olmer dílo režíroval a 39letý Ondřej Soukup opatřil hudbou. 2) Hořký velmi výstižný film ukazuje tlak, kterému byli vystaveni umělci (a nejen oni) v dobách radostného budování lepších zítřků. Neváhám prohlásit, že jde o jasnou odpověď přemoudřelým kritikům, kteří paušálně napadají umělce za spolupráci s režimem. 3) Zajímavá je nulová role disidentů. Autoři se rozumně vyhnuli polistopadovému období a dokázali si udržet překvapivě dobrý odstup navzdory době, kdy film vznikl. 4) Výborné herecké výkony nabídli například 38letý Jan Hartl (houslista Jan, hlavní postava), 51letý Bronislav Poloczek (ředitel) nebo třeba 27letý David Matásek (referent s přehazovačkou). ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

Stejně jako v "Nahotě na prodej" Olmer sestavil katalog neduhů a morální dekadence doby porevoluční, ve svém o tři roky starším filmu zcela totožně přistoupil k éře rozkladu komunistické totality. Projekt vznikal ještě před listopadem 1989 a měl původně být dalším z řady cynicky apatických filmů o dobových poměrech, mezi něž patří také Olmerův svěrákovský diptych "Jako jed" a "Co je vám, doktore?". Náhlé změny politického klimatu tvůrci využili k většímu vyostření látky, což vyústilo v charakteristickou olmerovskou porevoluční jedovatou slinu. "Ta naše písnička česká II" sestává z epizodických výjevů, které tematizováním pozdně-normalizačního cynismu, bezmoci jednotlivce, morálních kompromisů a nespravedlnosti kastového systému úspěšně v divácích kumuluje nasranost. Vyprávění ale neopomíjí ani dobové paradoxy jako byla vědomě přijímaná kriminalita, divoké výjezdy za lákadly Západu i kontrast paradoxně stále srdnaté propagandy oficiálních médií a vulgárních fórků na účet režimu, které nebyly cizí ani jeho čelným představitelům. Pod závojem nevybíravého pohledu na zlo komunismu s reálnou lidskou tváří vzniklo vypjaté exploatační leporelo, které ale přestože vzniklo v porevoluční euforii, nenabízí divákům ventil a oddech, nýbrž sálá normalizačním babráním se v marasmu a hospodsky pasivním mrmláním. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka "Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí. ()

ghatos 

všechny recenze uživatele

Vypruzený Hartl, který psychicky nepobírá, co se děje kolem něho působí přeexponovaně. Dekadence moci funguje v každém politickém režimu. Strkat někomu hlavu do p.dele musí hodně lidí i dnes. Scénář od Johna je nevyrovnaný. V určitých momentech chce zbytečně šokovat. Chybí tomu určitý nadhled jako ve výborném Vážení přátele, ano. 52%. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (3)

  • Ve scéně v Sanopsu, kdy jako ředitel jí velkou lžící kaviár, se panu Poloczkovi natáčení líbilo. Když točili ale scénu po deváté, udělovalo se mu velmi zle a kaviáru se od té doby vyhýbal. (sator)
  • Natáčelo se v Sanopsu, v prezidentském apartmá. Bronislav Poloczek byl prvním, který v něm díky filmu pobýval. (M.B)

Reklama

Reklama