Wittgenstein

Možná, že by se film líbil i samotnému Wittgensteinovi, přece jen režisér Jarman udělal to, oč rakouský filozof a jeden z nejpodivnějších géniů historie usiloval, jakož Ludwig W. svůj obor - dlouhou dobu královnu věd filozofii - dosti zjednodušil, dle nejhlasitějších kritiků možná i degradoval (jak známo, filozofie v jeho podání byla služkou přírodních, odstoupil od velkých metafyzických předpokladů a naznačoval, že to, co musíme zkoumat je jazyk), tak analogicky zjednodušil svou uměleckou branži (film) i Derek Jarman. Tím, že si dovolil film stylizovat do divadelního hávu, ukázal, že nejdůležitějším prvkem filmu je jeho dramatičnost (konflikt, antické postavy), a že všechno ostatní je jaksi navíc. Jako by se tu někde snažil říct, že jsou všemožné technické vychytávky, kterými se film nového milénia jen hemží, poněkud zbytečné - hodila by se tu Wittgensteinova parafráze: "Pokud nemáte o čem točit, tak radši netočte." 90% (11.06.2013)

Nezvykle umírněný Jarman - a právě díky téhle relativní soustředěnosti vyniká jeho důmyslnost, která se v jiných jeho filmech, co jsem viděl, poněkud rozpouštěla ve všudypřítomném punku. Sice by se dalo říct, že ten film by šel bez větší obměny inscenovat jako divadelní hra - což evokuje určitou mediální nevyužitost, ale když se na to přistoupí, tak ok. (15.08.2018)

Jarmanův film navazuje na pozdního Pasoliniho i Paradžanova ve výtvarně-divadelní stylizaci, která je pro mě zkrátka uchvacující, a v humorném akcentu (ruská partie se sovětskou úřednicí je až téměř fraškovitá). Překvapuje mě, že toho si nikdo moc nevšímá. Srovnání dětského (fantazijního a traumatizovaného) světa s bojovným dospělým jsem také ocenil jako určitě podnětné cesty interpretace, i když si uvědomuji přílišnou akcentaci homosexuality, která je u autorů spíše jednoznačně sdělována, když jistotu o ní máme u Wittgensteina docela nepatrnou.. (27.08.2010)

Filozof okom režiséra Dereka Jarmana, spriazneného s Wittgensteinom homosexualitou a borením ustálených téz. Popis životnej cesty v letmo načrtnutých kulisách, počas ktorej vystupujú z tmy pateticky deklamujúce postavy. Vety, ktoré prednesú obsahujú myšlienky zástancu filozofie ako exaktnej, logickej a analytickej vedy skúmajúcej hranice jazyka a reakcie na tieto myšlienky. Pochybnosti a z nich prameniace revízie postojov zaznamenáva vierohodná skratka, s využitím prelínajúcich sa polôh Wittgensteina od chlapca po dospelého filozofa. Výsledkom je ale len hra, ktorú možno rovnocenne uviesť ako divadelné predstavenie, rozhlasovú hru alebo ju prečítať ako scenár. Teatrálnosť umocňujú aj výrazne štylizované kostýmy a kulisy. Možnosti filmového jazyka ostali takmer nevyužité, a tak miesto filmu, neprenosného do iného druhu umenia zostal, síce informačne pomerne zaujímavý, ale zástupný (a tým primerane nudný) produkt. (10.01.2006)

Návod na to, ako nakrútiť svoju obľúbenú látku s minimálnymi finačnými prostriedkami, čiže niečo pre našich filmárov. Ono práve vtedy sa ukáže vaša skutočná obrazotvornosť a talent. Mne k dokonalému vychutnaniu tejto netradičnej sondy do života jedného filozofa chýba práve to, že o Wittgensteinovi som v živote nepočul, priznávam. Ale mám hustý dojem, že ak by išlo o film s klasickou výpravou, napríklad by sme vycestovali do zeme, kde zajtrajšok znamenal včerajšok, tak by sa z toho vytratil vtip a nápad a sledovali by sme iba akademickú nudu. 70% a po kine by to bolo určite viac. (01.06.2018)