Tankový prapor

První porevoluční soukromý film. Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila. (19.03.2012)

Knihu jsem četl dříve a tento film jen udělal hrubý výcuc, nic nepřidal a zabalil se do úděsného kabátu. Některé nádherné dialogy a scénky z knihy ve filmu totálně vyšuměly, vůbec už nejsou vtipné, ani lehké usmání se na mém obličeji neobjevilo. Navíc Olmerova režie je nulová a "hudba" ještě horší - trapné pokusy o imitaci amerického country či co to vůbec mělo znamenat neladí se scénami a jako kontrast to je ještě horší. Co jde na filmu ocenit jsou některé herecké výkony, obvzlášť Donutilův výkon. Ostatně za ty herce dávám tu jednu ušmoulanou hvězdičku. (25.08.2004)

Filmová adaptace legendárního textu Josefa Škvoreckého se dočkala realizace pod vedením velezkušeného Víta Olmera v roce 1991 jako první československý soukromý snímek někdy od roku 1948. Už to je zápis do historie. Finanční prostředky do něj investovala firma Bonton a jak se později ukázalo, bohatě se jí to vyplatilo. Je to jeden z nejnavštěvovanějších českých filmů vůbec. Románová předloha s erbovním hlavním hrdinou a Škvoreckého literárním alter egem Dany Smiřickým byla určitě hůře zfilmovatelná, ovšem scénarista (sám spisovatel, byť módní, Radek John) z ní vybral to vhodné k vizualizaci plus zachoval významovou podstatu románu - satiru vůči lidovědemokratické armádě za éry nechvalně proslulého ministra obrany generála Čepičky. Vít Olmer natočil bezesporu dobrý film, i když z odstupu času je na něm vidět řada nešvarů porevoluční kinematografie (a tvůrčích handicapů pana režiséra). Celý film pak doslova udělal a ostatní herecké představitele zastínil Miroslav Donutil ve své asi nejnezapomenutelnější roli... Podobné filmy: Černí baroni (23.12.2006)

Lidštější, vážnější a ne tak ad absurdum protiklad Černých baronů. Jakožto první československý soukromý film nám to (snad v rámci propagandy či seznámení se Škvoreckého dílem) pustili už na základce. Chápete? Na základní škole nám patrně vštípili základy pirátství a znectili naši morálku filmem, v němž se souloží a děvy tam jsou v rouše Evině. Co by na to asi řekli dnešní zapálení ctitelé a zarytí obránci morálky našich dětí. Stejně jako u Černých baronů film zaujme a potěší hlavně skvělým obsazením. Skamene předvádí svůj životní výkon, Adamcovou jsme si užívali plnými doušky, je skvělá a já ji mám dondes hrozně rád, Simona Chytrová je nádherná (a taky skvělá), Milan Šimáček je naprosto úžasný, škoda že moc nehraje a Jandákův Nikitiščenko mě drtí dodnes. (02.02.2015)

Zajímavé, že záhy po revoluci vznikly po sobě rovnou dva   úspěšně filmy podle knižní předlohy odlehčeně pojednávající o službě v československé lidové  armádě v 50.letech . včetně několik stejných prvků (pasáž s lidovou osvětou.)   Spojujícím prvkem je taky Miroslav Donutil.  Z podobných Baronů jsem jsem měl lepší pocit (co teprve z vážněji pojaté Tiché bolesti.)  Knižní předlohu neznám, takže nevím, jak moc byla vlastně doopravdy zploštěna, ale hlavní postava Smiřického mi přišla taková nevýrazná, stejně jako vyprávění jeho osobního milostného  příběhu  (často formou různých rychlých flashbacků) a výkon Lukaše Vaculíka.    Ani jiné scény se samotnými vojáky mě zrovna nebraly,  stejně jako celá ta ušmudlaná stylizace a v některých momentech naprosto nevhodná hudba.  Stejně jako v Baronech zde ale dobře funguje zesměšnění všech těch kapitánů, poručíků atd., jejich frází a hlášek, z nichž některé jsou vážně povedené (abyste se neučil navazovat spojení ještě rok navíc. V ženě dnes vidíme především, co? Především soudruha, soudruzi) a v podstatě především za ty a Donutilovo legendární ,, Cože?" je ta třetí hvězda. (13.04.2022)