Vlak dětství a naděje

Tak až v roce 2014 jsem se odhodlal a asi to tak mělo být. Má alergie na Helenu Růžičkovou vzala za své a Stanislav Zindulka je mou oblíbenou figurou. Vyprávění očima malé holky o době pro náš národ stěžejní- Mnichov, Protektorát, osvobození. Politika jen na pozadí, život a přežití zcela v popředí. Radost ze života. Helena Růžičková to stylem budozeru hrne celým serálem a Zindulka kolem ní poskakuje jako věrný pejsek, to se prostě musí vidět. No a ty ostatní postavičky dokonale vykreslené, naprosto si mne získal František Husák a jeho Jaroušek, ale i mnoho dalších. Atmosféra útěku ze Sudet, života za Protektorátu, příchodu Rusů do Brna, i konečného návratu domů. Paráda.90% (11.08.2014)

Famozní herecký koncert Heleny "Amazonky" Růžičkové a Stanislava "Srágory" Zindulky ve skvělém seriálu. Zahanbit se nenechávají ani obě představitelky Věrky Žaneta Fuchsová a Tereza Brodská. Dodnes obdivuju tu neuvěřitelnou tíseň, kterou člověk cítí, i když je scéna v seriálu vyloženě komická. Seriál s výbornou atmosférou, skvěle natočený a zrežírovaný. Mistrovské dílo televizní tvorby (23.09.2008)

Nechápem, ako mi tak dlho mohol unikať tento skvelý čs. seriál. Aj keď mám tušenie, že som ho kedysi v detstve videl, minimálne tak útržkovito. To ale samozrejme nestačí na plné docenenie tohto skvostu. Film o tom, že láska, porozumenie a vzájomná pomoc môže existovať aj v časoch najťažších. Všetko je len o ľuďoch a úcte k človečenstvu. Ako tomu bolo v prípade Anny Urbanovej. Silný nadpriemer. 85/100 (27.09.2021)

O kvalitách tohoto dílka netřeba příliš spekulovat. Růžičková tady podává naprosto ojedinělý herecký výkon a myslím, že naprosto zastiňuje všechny ostatní. Dokonalejší antré, nežli scénu, kdy seřve místní henlainovskou kliku tak, že se její příslušníci se sklopenýma ušima rozejdou domu, si snad ani neumím představit. Atmosféra pohraničního městečka pro mě, Sudeťáka, je taky příjemná. Update: po letech jsem na to opět mrkl a jedna * musí dolů, protože druhá polovina seriálu má kvalitativně dost sestupnou tendenci. (20.07.2012)

Několik filmů od Karla Kachyni mám velmi rád a nedám na ně dopustit (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Ucho), seriál Vlak dětství a naděje mi ale moc nesedl. Má svou zvláštní poetiku, na kterou jsem se nedokázal naladit. Pohled na válku očima dítěte je osvědčený způsob změny vnímání a může přinést do příběhu oživení. Tady se to bohužel moc nestalo. Žaneta Fuchsová už tratila roztomilost dítěte a do krásy ještě nevyrostla. Prohození s Terezou Brodskou v dalších dílech chápu, ale taky to působilo divně. Na chuť jsem nepřišel ani ostatním postavám. Většina byla až moc bláznivá. Bylo to tím dětským pohledem, či snahou se vyrovnat s válkou? Co bych seriálu naopak nevyčítal (jako některé komentáře tady), je nějaká oslava komunistů, Rusů apod. To, že se na konci války vítali Rusové s otevřenou náručí, byl fakt. Tehdy to byli skuteční osvoboditelé. Navíc samotný seriál si pobyl nějakou dobu v trezoru. Jsem rád, že jsem tuto klasiku viděl, ale jednou stačilo, slabší tři hvězdy. (27.06.2023)