Vlak dětství a naděje

Když Věra Sládková napsala tyto příběhy v Brně jako rozhlasové hry, rozdrtil je svým kritickým pohledem na padrť Jan Lopatka, který v samizdatové knize "Radiojournal v ko(s)mickém věku" hodnotil např. seriál Jak se máte, Vondrovi?. - Jak vidno, televizní zpracování se povedlo více, byť by zcela jistě Pumplmě jako bývalý legionář těžko vyhlížel s radostí v srdci sovětská vojska... Román Malý muž a velká žena vznikl až po TV adaptaci... Odkazy na rozhlasové zpracování: http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/8436-posledni-vlak-z-fryvaldova-1978.html a http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/8437-bile-puncochy-1979.html . (12.07.2007)

Nádherný seriál, kterému nijak neuškodil ani zub času, ani doba ve které vznikal. Divím se, že komunisté dovolili aby na diváka dýchl sentiment po první republice... Zejména scéna s odjíždějícím vlakem byla dojemná... To by se mělo připomínat Sudeťákům. Naši lidé byli první kdo balil kufry a nechával za sebou celé statky, grunty, rodová sídla, živnosti, majetek, dobytek... Utečenci z celého pohraničí se tísnili s pár zachráněnými zavazadly po známých či ve vnitrozemí poté co jsme odstoupili pohraničí po zradě v Mnichově. V seriálu je skvěle vystižena atmosféra i ,,protentokrátu''. Ústtřední trio Růžičková, Fuchsová a hlavně hraničář Zindulka mne bralo za srdce... Skvělá byla i hudba a nezapomenutelná ústřední melodie seriálu. Toto je věc, kterou stojí za to vidět díl po díle... * * * * (03.05.2014)

Seriály vyžadují řád a pravidelnost v zábavě - a to mně vždycky chybělo. Přesto jsem za život viděl už tři. Inspektora Leclerca (v rodinném kruhu, to mi bylo asi deset), Ságu rodu Forsytů (předmět diskuzí ve škole, bylo mi asi šestnáct) a nyní tuto ságu Karla Kachyni. - A teď se chystám už jen na Alexanderplatz.... Kachyňův způsob vyprávění mi byl (jako drtivé většině Čechů) vždycky blízký. Líčení událostí "kolem obou odsunů" je filosoficky přijatelné: navíc z něj správně vyplývá, že kdyby k odsunu Němců z Republiky nedošlo, vypadalo by území Čech po roce 1990 podobně jako za Protektorátu (ostatně i teď se k němu dost blíží)... V polovině jako by vypravování ztrácelo trochu dech, ale při brněnských překotných osvobozovacích událostech ho znovu nabere. (22.01.2016)

Můj nejoblíbenější český seriál, a jelikož ho natočil můj nejoblíbenější český režisér, není se čemu divit. Poetické vyprávění z pohledu mladé dívky v podání Žanety Fuchsové (později trochu méně přesvědčivé Terezy Brodské) dává příběhu nadhled a excelentní herecký koncert Heleny Růžičkové a Stanislava Zindulky dodává příběhu šmrnc a grácii. Kachyňovy snímky mě umí vždycky pohladit na duši a já mu za tento skvělý seriál děkuji. (19.04.2008)

Československá válečná kinematografie je nejobsáhlejší sbírka událostí v Evropě po roce 1938 do roku 1945. Tento výjimečný seriál se může bez diskuze zařadit mezi plně vypovídající, kvalitní válečné příběhy. Perfektní atmosféra Sudet, měnící se mezilidské vztahy, neúprosná a nevyhnutelná německá demagogie na každém kroku. Vynikající forma vyprávění a nakonec Anna Urbanová, která svojí životní filosofií, dokáže v podstatě cokoli, v jakékoli době. Přímý důkaz výborné univerzálnosti Heleny Růžičkové, která zde zanechala jednu ze svých vrcholných rolí. (02.08.2012)