Režie:
Karel KachyňaHudba:
Luboš FišerHrají:
Stanislav Zindulka, Helena Růžičková, Žaneta Fuchsová, Tereza Brodská, Gabriela Wilhelmová, Alena Vránová, Eva Svobodová, Blanka Lormanová (více)Epizody(6)
-
Sněhurčina smrt (E01)
-
Malý muž a velká žena (E02)
-
Trápení kocoura Žolyho (E03)
-
Válka si nevybírá (E04)
-
Moje druhá první láska (E05)
-
Návrat domů (E06)
Obsahy(1)
"Nic ty se neboj! Na tragickej život jsem já pes!" Tímto okřídleným úslovím si bývalá lázeňská kuchařka I. třídy Anna Urbanová, jinak bodrá a upřímná ženská košaté postavy s něžným a citlivým srdcem, často dodává odvahy. Sobě, ale ještě víc malé Věrce. Děvčátku, které přijala za vlastní, a také jejímu otci, svému životnímu druhovi, jinak poštovnímu zřízenci sice subtilního vzrůstu, leč rozměrného a statečného ducha, Josefu Pumplmě. Je toho opravdu třeba, neboť se píší léta 1937-1939 a nad Evropou se stahují mračna válečná a v místě, kde rodina žije, se ocelové kleště nacismu snaží zardousit už tak okleštěnou republiku a vyrvat jí to nejcennější - domov. A tak donuceni opustit domovinu v severomoravském pohraničí, odjíždějí hrdinové seriálu posledním vlakem z Frývaldova, vlakem, pro nějž už není návratu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (287)
Možno som tento seriál podhodnotil, ale tak ako ma prvé diely potešili atmosférou,, trefnými empatickými Vierkinými monológmi a Pani Herečkou Ružičkovou, tak ma posledné časti sklamali: 1. ústupom role HR do úzadia, 2. silnejúcou prokomunistickou ideologizáciou, 3. snahou o dobré a podrobné zachytenie motívov konania jednotlivcov v kontraste s načrtnutou hrubou čiarou medzi lepšími Čechmi a horšími Nemcami a kolaborantmi, 4. patetické deklarácie tipu "Odejdi smrtihlave, chci se smířit s Bohem, i když už není nade mnou, ale pode mnou." ()
Když Věra Sládková napsala tyto příběhy v Brně jako rozhlasové hry, rozdrtil je svým kritickým pohledem na padrť Jan Lopatka, který v samizdatové knize "Radiojournal v ko(s)mickém věku" hodnotil např. seriál Jak se máte, Vondrovi?. - Jak vidno, televizní zpracování se povedlo více, byť by zcela jistě Pumplmě jako bývalý legionář těžko vyhlížel s radostí v srdci sovětská vojska... Román Malý muž a velká žena vznikl až po TV adaptaci... Odkazy na rozhlasové zpracování: http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/8436-posledni-vlak-z-fryvaldova-1978.html a http://mluveny.panacek.com/rozhlasove-hry/8437-bile-puncochy-1979.html . ()
Pekných pár epizód vo vkusnej réžii Karla Kachyňu. K povahe našinca zmierlivé, ale bez ústupkov. Krutosť a absurdnosť doby vykreslená síce bez príkras, ale rovnako tak bez zbytočných explicít či citových vydieračiek. Tak nejako to bolo vtedy aj u nás, pamätám z rozprávania starej mamy a preto na mňa Vlak detstva a nádeje o to príjemnejšie dýchal. Univerzálne vo zvolenom jazyku, pravdivé v spomienkach. Intenzívny zážitok, v rámci rodinného (pretože takým tento seriál v prvom rade je) filmu unikát! ()
Herecké kvality Rúžičkovej a Zindulky boli nesporné už pred tým než som zhliadol tento seriál. .... Ale teraz vidím , že v týchto úlohách sa našli o to viacej, sedli im a pre Zindulku to bolo TOP. Výborné hlášky, krásny príbeh, toto Kachyňa vie. Pár vecí, ktoré by som vypichol, ktoré ma iritovali som videl hlavne v Javorském ( tu som mu to neveril) a niektorých Henleinovských sekvenciách (bojúvky a provokácie boli ďaleko horšie než je vykreslené). Prvá polovica lepšia než druhá, ale napriek tomu, jeden z najlepších seriálov 80-tok. ()
Vlak jsem viděl jako dítě a měl jsem na to ty nejkrásnější vzpomínky. Občasný rozporuplný reakce tady mě ale trochu zarážely, a protože i Kachyňu už jsem poznal z jinejch filmů, tak jsem se začal bát, estli ten můj původní dojem z dětství neni přece jenom poznamenanej nějakym vzpomínkovym optimismem - po dalšim zhlídnutí ale s klidnym svědomim zvyšuju na plnej počet; z toho, co jsem od Kachyni viděl, je to podle mě to nejlepší. Jasně, že tomu dost nahrává předloha, ale to, co zní vykřesal, to prostě neni nic jinýho než krásný, přirozený a hluboce lidský - a já si neumim představit, že by to šlo udělat líp. Drobný výhrady bych měl klasicky k dětskejm hercům, Fuchsová se toho ale zhostila celkem se ctí - bezprostředost z ní je cejtit mnohem víc a častějc než ňáký to občasný přehrávání. Zato duo Zindulka + Růžičková je jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších, nejbarvitějších a nejlidštějších filmovejch dvojic, který si vůbec vybavuju. Sledovat a poslouchat ty dva, to je něco neuvěřitelně pozitvního a krásnýho. Taky mě potěšila hloubka a charakterová "neplochost" postav, jedinej vyslovenej hajzl je snad Sepp, ale i pro něj má Věrka vlastně určitý pochopení. I ten konec války a určitý zúčtování s Němcema a kolaborantama bylo zvládnutý skvěle - na jedný straně bez zkratek a vyhejbání se choulostivejm situacím nebo osudům, na straně druhý bez patosu nebo nějakýho lynče "těch zlejch uzurpátorů a okupantů", navíc a kupodivu ale i bez jakýhokoli opěvování našich slovanskejch osvoboditelů. A ta skvělá a perfektně padnoucí hudba Fišera už je "jenom" takovou třešničkou na dortu. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (14)
- Filmovalo se v Lokti nad Ohří, Březové u Karlových Varů, v Praze, Karlových Varech, Nejdku a Brně, konkrétně na vrchu Petrov s katedrálou sv. Petra a Pavla, na nákladovém nádraží Žižkov, na Dejvickém nádraží, Nejedku a závěrečné scény byly natočeny na Vyšehradě ve Vratislavově ulici. Scény v moravských sklípcích byly natočeny v Petrově na Hodonínsku a venkovská zastávka byla natočena v Červených Pečkách. (Cucina_Rc)
- Stanislav Zindulka oslavil během natáčení padesáté narozeniny. (Warsheek)
- Bohumilu Dolejšovou (Věrčina matka) nadabovala při postsynchronech Daniela Bartáková. (funhouse)
Reklama