Vlak dětství a naděje

Vlak jsem viděl jako dítě a měl jsem na to ty nejkrásnější vzpomínky. Občasný rozporuplný reakce tady mě ale trochu zarážely, a protože i Kachyňu už jsem poznal z jinejch filmů, tak jsem se začal bát, estli ten můj původní dojem z dětství neni přece jenom poznamenanej nějakym vzpomínkovym optimismem - po dalšim zhlídnutí ale s klidnym svědomim zvyšuju na plnej počet; z toho, co jsem od Kachyni viděl, je to podle mě to nejlepší. Jasně, že tomu dost nahrává předloha, ale to, co zní vykřesal, to prostě neni nic jinýho než krásný, přirozený a hluboce lidský - a já si neumim představit, že by to šlo udělat líp. Drobný výhrady bych měl klasicky k dětskejm hercům, Fuchsová se toho ale zhostila celkem se ctí - bezprostředost z ní je cejtit mnohem víc a častějc než ňáký to občasný přehrávání. Zato duo Zindulka + Růžičková je jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších, nejbarvitějších a nejlidštějších filmovejch dvojic, který si vůbec vybavuju. Sledovat a poslouchat ty dva, to je něco neuvěřitelně pozitvního a krásnýho. Taky mě potěšila hloubka a charakterová "neplochost" postav, jedinej vyslovenej hajzl je snad Sepp, ale i pro něj má Věrka vlastně určitý pochopení. I ten konec války a určitý zúčtování s Němcema a kolaborantama bylo zvládnutý skvěle - na jedný straně bez zkratek a vyhejbání se choulostivejm situacím nebo osudům, na straně druhý bez patosu nebo nějakýho lynče "těch zlejch uzurpátorů a okupantů", navíc a kupodivu ale i bez jakýhokoli opěvování našich slovanskejch osvoboditelů. A ta skvělá a perfektně padnoucí hudba Fišera už je "jenom" takovou třešničkou na dortu. (19.11.2015)

V detstve som to miloval. Dnes to pozerám a je to trocha smiešne. Chápem, že Kachyňa chcel všetko priblížiť detskému divákovi a preto sa mu veľa vecí zredukovalo na vysvetľovaciu ilustratívnosť. Čo však zostáva silné sú hudba, herecké obsadenie a voiceover už dospelej hrdinky, ktorý s veľkou empatiou komentuje vojnové udalosti. A Růžičková tu padáva životný výkon. Jej replika Na tragickej život jsem já pes! ma vie ešte stále dojať. (06.08.2012)

Helena Růžičková nebyla pouze komediální herečka. Ona byla PANÍ herečka a já smekám před její výkonem v tomto seriálu. Nikdy by mě nenapadlo dát jí dohromady se Stanislavem Zindulkou. Je vidět, že pan Kachyňa byl geniální režisér, což ale dokázal v mnohých svých dílech. Vynikající seriál, na který se vždy znovu podívám. A jak stárnu, pokaždé ho vidím trošku jinak, ale vždy s nadšením. Nelze hodnotit jinak, než *****. (04.07.2010)

Nádherný seriál, kterému nijak neuškodil ani zub času, ani doba ve které vznikal. Divím se, že komunisté dovolili aby na diváka dýchl sentiment po první republice... Zejména scéna s odjíždějícím vlakem byla dojemná... To by se mělo připomínat Sudeťákům. Naši lidé byli první kdo balil kufry a nechával za sebou celé statky, grunty, rodová sídla, živnosti, majetek, dobytek... Utečenci z celého pohraničí se tísnili s pár zachráněnými zavazadly po známých či ve vnitrozemí poté co jsme odstoupili pohraničí po zradě v Mnichově. V seriálu je skvěle vystižena atmosféra i ,,protentokrátu''. Ústtřední trio Růžičková, Fuchsová a hlavně hraničář Zindulka mne bralo za srdce... Skvělá byla i hudba a nezapomenutelná ústřední melodie seriálu. Toto je věc, kterou stojí za to vidět díl po díle... * * * * (03.05.2014)

"Že se nestydíte, přijít si sem v týhle době ověšená šmukama, jako nějakej Zulukafr!" a "Tejko mi dělej přednášku o historickým stolařství!" a dotřetice "To je štráchů, pro trochu vody..." Sepp byl démon zla. Ale zároveň byl sexy přitažlivý chlap. A ona se koukla. Podívala se, jestli je mrtvý. Lepší náhrobek mít nebude. Skončili většinou jako materiál pro mediky, naložení ve formaldehidu. Ještě x let po válce. Sepp ale bude navvždy ležet v tom dívčím pohledu. "Pippi." Srabe! (24.11.2009)