Šeptej

Po shlédnutí tohoto filmu měřím všem ve svém okolí teplotu, chci se přesvědčit, jestli je doopravdy těch mých 36,5 tak nenormální. Budiž Muchowovi připsáno k dobru, že si nehraje na herce, poněkud méně sympatické ale je, že tak nějak nehraje vůbec nic. Jeho bratr "Džoukr" se svým neustálým hehe patří k nejhorším filmovým postavám vůbec, coby nakreslený ještě ušel, ale v reálu vzbuzuje cokoli, jen ne kladné pocity. Škoda, že si nakonec tu kapuci přes hlavu nedal a neprohlásil, že je velký cornholio, film by to bezesporu oživilo. Taťána dostává hvězdičku navíc za vybraný vkus, nažluto obarvené vlasy se k růžové teplákové soupravě hodily naprosto báječně. Abych pořád nekritizoval, Ondříček ve snímku prokázal nesporný talent. Velmi mě zaujala zejména scéna ve vlaku, jak se tam každý láduje, ta je tak nechutná, až je nádherná. (04.11.2012)

Bezkonkurenčně Ondříčkovo nej, ale nejen jeho, jeden z nejlepších filmů v dějinách samostatné české kinematografie. Tatiana Vilhelmová a Jan P. Muchov podávají v Odnříčkem (nejen) napsaném filmu skvělé výkony, které září i přes lehce herecký minimalismus a důraz na dialog, který je důležitější než obraz. Film vás oslní svou výpovědí. Jakoby jste četli povídku a odehrávali si ji v hlavě. Ondříček hodně pracuje s dialogem ve vech svých filmech, "hlášky" ze Samotářů budiž důkazem, ale troufám si tvrdit, že zde dosáhl prozatím svého vrcholu a být film uveden v jiné době nebo s lepší strategií distribuce tak, aby se o něm vědělo ve větší míře a nezůstal opomenut na okraji, kde vesměs září až dosud, mohl se stát větším fenoménem než Samotáři, kteří se omezují pouze na specifickou mladší generaci, i když původně byli směřování na generaci třicátníků a čtyřicátníků. Šeptej toho v sobě ukrývá daleko více, homosexualitu, názanky zbytečného člověka (termín z ruské lit., zde je jich více, ne-li všichni), drogy, problém "pražství" a "vidláctví". Celkově jakousi nemožnost kamkoli se dopracovat, beznaděj řešenou útěkem na Mars, skoro až pohádka v satyrickém kabátě pro vnímavé. Nádhera (22.08.2006)

Ondříčkovi patří dík už jen za to, že se s pomocí Šeptej rozhodl vyprávět o teď a nikoliv tehdy, jak je tu stále v oblibě. Zajímavá generační výpověď a navíc skutečně pravdivá, nicméně se Samotáři se Ondříček ještě o třídu předběhl. Zaujme především obsazení třech našich dnes nejzajimavějších hudebních osobností - Jan P. Muchow (Ectasy of St. Theresa, Colorfactory), Káťa Winterová (EOST) a Jan Čechtický (Dj Jan 2, Ohm Sqaure) - navíc oba Janové to zahráli moc dobře a to žádnou hereckou průpravu vlastně nemají. (25.12.2003)

Postupem času musím uznat, že tento první Ondříčkův počin mám ze všech jeho filmů nejraději (ukamenujte mě, chcete-li,ale je to tak) ... no, film sice nemá žádný veliký, či silný děj, to ale není pro mě žádný problém (naopak jsem příznivcem filmů, které dokáží člověka oslnit i bez scénáristických exhibicí) ... přes co by se měl film vnímat je jeho neobyčejná poetika, která je možná dílem náhody,ale filmu se přesto nedá upřít - mluvím hlavně o neokoukaných hereckých výkonech (Muchow, Čechtický, Winterová, vynikající je samozřejmě i Vilhelmová), několika roztomilých vtipech (Hřebejk v cameo roli nabízející Vilhelmové roli ve filmu) a hudbě (netřeba nic dodávat) - tento film prostě má atmosféru, má poezii, má něhu i krutost... má vše, co jsem očekával, i dostal. (15.11.2005)

Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. (17.09.2011)