Adresát neznámý

No, toť vskutku kousek, který není určen mladistvým a nervově labilním divákům. Abych pravdu řekla, mně už to až tak brutální nepřišlo (tedy mimo těch scén naklepávání řízků, byť to není vidět, i ta představa je děsivá). Mám na mysli brutalitu v chování lidí k sobě navzájem. V asijských filmech je to celkem běžný jev, u kterého má evropský divák pocit, že jeho kultury se to netýká - v jeho kultuře je to nemožné - ale je to tak opravdu? Jo, jiný kraj, jiný mrav, ale ta zloba a hloupost - to je všude stejné. (18.12.2009)

Spinave prostredi Korejskeho venkova, kde splet brutalnich vescnicanu predvadi show svych agresivnich choutek. Typicka storyline tohoto filmu vypada asi takto: zakomplexovany misenec doma reze prsa sve matce za to, ze ho splodila s US cernochem, to se nelibi jejimu kamosovi, takze ho za to zavira do klece pro psy a mlati k smrti, to se ale zase nelibi te porezane matce, ktera ma kazdou chvili screaming amok a mlati vsechny okolo. Do toho tam obesuji, strileji, sexualne zneuzivaji a baseball palkou mlati kazdeho psa, ktery se jen objevi na scene. Znasilnuje se ve velkem, tuzky vrazene do oka, strileji se lukem do rozkroku atd. atd. Jinak receno - klasicky Ki-duk Kim. 7/10 (21.06.2010)

Adresát neznámý byl druhý film v rámci mého „dne s Kim Ki-dukem“. Naštěstí. Bylo to něco jiného, než další filmy, které jsem viděl. Takové panoptikum zvláštních lidí -každý má nějakou tu svou úchylku- na korejském venkově u americké vojenské základny. Násilí probleskává méně než v Drsňákovi, zato je film plný, jak to říct, „gagů“ – ne přímo „veselých“, jak spíše mrazivě černohumorných. 95% (14.04.2005)

Buď jsou ti Korejci opravdu tak moc jiní, anebo (a to spíš) je divný pan Ki-duk Kim. Jeho stylizace je pro mě každým dalším zhlédnutým filmem více a více trapná. Pokud by byl Adresát neznámý v tomto ohledu ojedinělým snímkem v režisérově tvorbě, neměl bych s tím sebemenší problém, takhle však jsem celý film vyloženě protrpěl. Všechny postavy (do jedné) jednají absurdně, zcestně a neodůvodněně agresivně. Není scéna, ve které by některé osoby nekřičely nebo se nervaly. Na konečné uvěřitelnosti je to pak dosti znát. Ztotožnění s byť jedinou postavou (alespoň pro mě) nepřichází v úvahu. Příspívají k tomu i vysloveně otřesné herecké výkony. Nemám nic proti agresivitě a nevypočitatelnosti filmových postav. Jejich kouzlo ale pro mě rozhodně netkví v hromadném přehánění, nýbrž v jejich včlenění do jinak klasické společnosti, kde si divák abnormální chování vychutná a ne že se bude těšit na ojedinělý záchvěv racionality. Někdy si skutečně říkám, proč na to koukám a proč raději Ki-dukovi nedoporučím operativní zvětšení penisu... (28.04.2007)

Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí. (02.08.2009)