Ženatý se závazky

Škádlení rezignovaného prodavače bot, bývalé školní hvězdy v pokládání šišatého míče, se Zrzavou příšerou (Peggy: „Ale, jak to, že mě nikdy nevezmeš na pláž?” Al: „A na co? Stejně by ses vrátila...”) s brilantně deduktivní dcerou Kelly (Kelly: „Pane Rhoadesi, chci se zeptat na něco ze zoo. Když jste jel tím vláčkem kolem medvědího výběhu, byli tam živí plyšoví medvídci, jak říká Bud, nebo žijou někde jinde, podle mýho?”) i nadrženým synkem Budem (Bud: „Tati, možná bych se měl dát do armády. Prej ženský berou na mužský v uniformě.” Al: „To není tou uniformou, synku. To je tím, že vědí, že posloucháš rozkazy a jíš blafy.”). Kromě toho má Al rád své povolání (Al: „Dneska byl krám narvanej ženskejma. Teda byly jenom dvě, ale ode zdi ke zdi.”) a i když časem šla úroveň výrazně dolů, tak za premiérové noční čekání na jednotlivé díly nemohu z hodnocení slevit. (23.12.2008)

Souhlasím s komentářem uživatele "packa". Kdysi se mi to líbilo, ovšem teď už mohu jen přemýšlet nad tím, jestli jsem tehdy měl chorý smysl pro humor a IQ zmrzlé makrely, nebo jsem takový teď, nevím a asi se to nedozvím. Vím však, že tento seriál se mi hnusí a Ed O'Neill je vtipný asi jako stěrač na ponorce. (15.07.2011)

"Bůh ví, ze jsem od života nic nechtěl, a taky jsem to dostal." ___ "Myslíte si, že v životě jenom prohrávám. Jenom proto, že mám podělanou práci, kterou nenávidím, a rodinu, která mne nerespektuje. Dobře, možná jsem pro vás neúspěšný. Ale chci vám něco říct. Každé ráno, když vstávám, vím, že to nebude lepší, dokud zase nepůjdu spát. Takže vstanu, vypiju svou vodnatou kávu a sním nerozmrazenou housku, sednu do auta bez benzínu, s prosezenými sedadly a šesti probuzenými krysami. Vrhnu se do práce, jen abych měl potěšení z toho, že natahuji pár levných bot na hnáty lidí jako vy. Nikdy nebudu hrát americký fotbal, jak jsem kdysi toužil. Nikdy nebudu milovat nádhernou ženu. Taky už nikdy nepojedu autem bez masky na hlavě. Ale neprohrávám svůj život, protože stejně jako každý jiný nikdy nebudu tím, čím jsem kdysi chtěl být. Budu dělat to, co nenávidím, čtyřicet hodin týdně, doživotně. Ale fakt, že si proto nestrčím do pusy hlaveň pistole, ze mne nakonec dělá vítěze." ___ Člověk se pohybuje mezi ideálem a skutečností. Al Bunda je typický hrdina všech dob. Vždy jde jen o poměr ideálu a bundovství v nás. (18.02.2012)

Konečně jsem zkouknul všechny díly a dalo mě to docela zabrat. Co víc si přát, takovou várku dílů. Udivuje mě, že se dokázalo udělat tolik dílů a přitom do každého vytvořit normální děj, u kterého se vždycky strašně nasměju. Al Bunda je borec a zároveň smolař v jedné osobě. Stal se pro mě symbolem, že nejsem a nebudu jediný, kdo na tom je tak špatně :-) Rozhodně jeden z nejlepších sitcomů a doufám, že se vytvoří novodobé pokračování, o kterém se teď mluví. (18.12.2011)

Z pěti na dvě aneb jak postupem let člověk mění vkus.Z legrace a smíchu se stala lehká averze.Nesnášim ty jeho idotský dětičky,vypatlanou paničku a kreténské sousedy.První díly u mě nedávno vyvolaly akutní dávicí efekt,za ty poslední kde je Jefferson Dercy a Alovi se konečně začíná sem tam dařit,plus za klub nemadam....tak to sou ty dvě.Jinak z lásky nenávyst bohužel.Nevidim smysl v točení seriálu,který se drtivou většinu zabývá neúspěchem hlavního hrdiny.Proč se koukat furt dokolečka na plno negativních událostí a imbecilních postav.Občas je to sranda ale když už sem tam Alovi opravdu přejete úspěch,zase ho imbecilní scénarista srazí k zemi a to nemluvím o těch debilních dílech kde je Peggy těhotná...to je přímo odpad nádhernej. (24.03.2011)