Klute

Nedá se říct, že bych ten příběh psychicky labilní štětky, která vypomáhá soukromýmu očku v jednom z případu, nějak extra emocionálně prožíval, na to Pakula režíruje tak nějak odtažitě, nedivácky, s podivnou hudbou, která ve vypjatých scénách ze všeho nejvíc připomíná produkci pouličních umělců na Karláku, když hrají prsty na plné sklenice. Je tu ovšem jedno velké ALE. Je to obrovsky velký herecký sólo Jane Fondový, které patřily 70.léta. Role života, fakt. Ty jednotlivý scény, velký monologový/dialogový výstupy, to je radost se koukat. A když už v tomhle ohledu zastíní i legendu Shuterlanda, který spíš jen tak přicmrndává ve své trochu nudné roli stoicky klidného, málomluvného detektiva, to už je co říct. Velmi zasloužený Oscar pro Jane. Jenom ten těžkopádně vyprávěný příběh nedokáže vtáhnout, a na konci graduje tak nějak podivně, dlouhou statickou scénou, s padouchem, který tváří v tvář zamýšlené oběti na sebe všechno vykecá, což mi přijde laciné. (14.09.2024)

Představte si, že jste režisér a natáčíte posezení několika lidí u stolu. Za prvé můžete jít od detailu k celkovému pohledu na scénu. A za druhé obráceně, tedy od celkového orámování scény, kterým se divák zorientuje v prostoru, a poté najíždět na předměty doličné a tváře postav. Klute jako mystery thriller volí kvůli žánru přirozeně první cestu. ____ Prostitutka není děvka, jen divákův zasvětitel (zprostředkovávající důležité informace), a Donald Sutherland zas zasvěcovaný (zástupce filmového diváka). (22.06.2008)

Scénář: Andy Lewis, Dave Lewis .. Název Klute je tvůrčí úskok. Taktéž všechny zmíněné žánrové poutače jsou téměř bezpředmětné, kriminální zápletka je fakticky jen zástěrka pro psychologický film o nitru jedné ženy. Celý průběh se táhne pomale a unyle předkládá pohled na soukromí jedné lehké ženy, bez nějakého dějového vzruchu. Na Jane Fonda (herecky pečlivě přednášející své dlouhé monology a dialogy) mne znepokojovalo akorát to, že se nápadně podobá jedné mojí kamarádce. Podobně jako u Conversation jde o film, který mě touto svojí zastřenou polohou vůbec nepotěšil. 50%. (26.11.2007)

Klute je chlápek, který začne po neúspěchu policie hledat zmizelého přítele na vlastní triko. Bree Danielsová je luxusní "děvče na zavolání", jejímž klientem mohl/nemusel muž být. Přesto, že tenhle náhled evokuje nekompromisní čistokrevnou detektivku, není tomu tak. Velice rychle nás přestane samotné pátrání zajímat, protože sledovat charaktery, prožitky a vývoj vztahu dvou hlavních postav je mnohem chytlavější. ON není dotěrný slídil, ale jemný džentlmen ze staré školy a už jen smutný modrooký pohled Donalda Sutherlanda odehrál půl role, ONA bere kurzy herectví, čte, má kočku, na lednici fotku Kennedyho a svůj "vedlejšák". Psychoterapeutická sezení jsou cestou do hlubin její duše a Jane Fondová si vymínila, že je odehraje až nakonec, až bude mít Bree v sobě zadřenou do té míry, že bude schopna improvizovat. Zavinila tím dvě věci - že se jedná skoro výhradně o psychologickou záležitost a že Klute si zahrál až druhé housle. Pakulův film jsem opět viděla asi s dvacetiletým odstupem, přesto jsem znovu prožila strach o život Bree, jako by to bylo včera. To je pro mě cenné. Pro Jane Fondovou Oscar, kterého po zásluze dostala. (27.07.2007)

Vibrující osa pátrání po pohřešovaném středostavovském obchodníkovi magnetizuje přepestrý a jedovatý jinosvětský kal newyorské osamocenosti: drobnokresba fetišistického unikání životu je sice místy přitažlivá, ale oslnivého jasu sametového podzemí nedosahuje, protože není dostatečně věcná, tj. není zachycena jako součást tohoto světa, ale jen jako příliš umělá hra na něj. V tomto pestrém kino-kaleidoskopu, který nedokáže nabídnout než omezený sled jinakých sexuálních klišé ve fádních celuloidových paspartách, vše spočívá na hercích, a právě oni spolehlivě zaštiťují tu zfilmovanou marnost. Zvláště to, jak Sutherland v neotřesitelně jímavém sklíčení neopatrně loupe cibuli nevidomého smutku prodejného děvčete v naději na rozřešení případu, ale prázdno na konci mu položí ještě závažnější otázku – po povaze vlastního Já – již nezodpoví jinak než pádem; žel dopadnutí zůstane mimo záběr: film končí příliš brzy - o několik týdnů či měsíců dříve. Výjimečná je psychoanalytická dimenze snímku, jejíž explicitnost poskytuje paradoxní kritiku herectví Jane Fondové: terapeutické schůzky zpětně interpretují její herectví – doslovují (potvrzují či vyvracejí) její tělesný výraz, a maximálně tak odcizují rodící se děj. Místy ten stálé rozrušovaný celek působí poněkud směšně svou nepravděpodobností. Je až zábavné, jak vyrůstá z prosté nevěstky novosvětská Julie Kristeva za dohledu vysloužilé freudiánky, zatímco se okolo vraždí muži a ženy, jedni se opásávají zbraněmi, druzí propadají drogovým závislostem a jiní nacházejí svou životní cestu v nezdravé infuzi polymorfní perverze: kde terapeutka mlčí, vše zodpoví pacientka. Tento imaginativní chaos poprockové „ovocné směsi“ dříve nebo později začne lést do zubů a ty začnou bolet. Osa se roztříští, hrozny obrazů se vychýlí na všechny strany a nezbude nic než pár detailů a polodetailů. (01.07.2017)