Klute

Dosti zvláštní film. Jde o jakýsi psychologický krimi thriller, jehož autor byl zjevně v daný moment experimentálně naladěn, protože porušuje řadu ustálených zásad žánr(ů) i běžný způsob filmového vyprávění (myšleno dramaturgie). O postavách snímku se nedozvíme skoro nic a příběh se odvíjí v podivuhodně poskládaných epizodách, které snad jen jakoby náhodou dávají v závěru dojem jakési ucelenosti. Kdo má rád detektivky, nechť si radši pustí libovolný díl Vražd v Midsomeru. Kdo má rád psychologické snímky, ocení více Bergmana. Kouzlo Klutea je specifické - a ne každý z něj musí být nadšen. (02.07.2006)

Klute je chlápek, který začne po neúspěchu policie hledat zmizelého přítele na vlastní triko. Bree Danielsová je luxusní "děvče na zavolání", jejímž klientem mohl/nemusel muž být. Přesto, že tenhle náhled evokuje nekompromisní čistokrevnou detektivku, není tomu tak. Velice rychle nás přestane samotné pátrání zajímat, protože sledovat charaktery, prožitky a vývoj vztahu dvou hlavních postav je mnohem chytlavější. ON není dotěrný slídil, ale jemný džentlmen ze staré školy a už jen smutný modrooký pohled Donalda Sutherlanda odehrál půl role, ONA bere kurzy herectví, čte, má kočku, na lednici fotku Kennedyho a svůj "vedlejšák". Psychoterapeutická sezení jsou cestou do hlubin její duše a Jane Fondová si vymínila, že je odehraje až nakonec, až bude mít Bree v sobě zadřenou do té míry, že bude schopna improvizovat. Zavinila tím dvě věci - že se jedná skoro výhradně o psychologickou záležitost a že Klute si zahrál až druhé housle. Pakulův film jsem opět viděla asi s dvacetiletým odstupem, přesto jsem znovu prožila strach o život Bree, jako by to bylo včera. To je pro mě cenné. Pro Jane Fondovou Oscar, kterého po zásluze dostala. (27.07.2007)

Místy velmi podivně poskládaný film. Co mě ale dostalo je psychický vývoj Jane Fonda. Ta ženská je vlastně průvodcem a vypravěčem zároveň. Takže na jednu stranu detektivka, dosti odfláknutá, na druhou stranu psychologický film, který ale nedbá žádných pravidel. Vzniklý galimatyáš dostává tvar až ve druhé polovině a nádherně krystalizuje do očekávaného závěru. Nebýt těch rozhovorů s psycholožkou, asi bych hodnotil níž. Ten druhý plán byl zábavný a dal tomu koule. 85% (19.07.2017)

Vibrující osa pátrání po pohřešovaném středostavovském obchodníkovi magnetizuje přepestrý a jedovatý jinosvětský kal newyorské osamocenosti: drobnokresba fetišistického unikání životu je sice místy přitažlivá, ale oslnivého jasu sametového podzemí nedosahuje, protože není dostatečně věcná, tj. není zachycena jako součást tohoto světa, ale jen jako příliš umělá hra na něj. V tomto pestrém kino-kaleidoskopu, který nedokáže nabídnout než omezený sled jinakých sexuálních klišé ve fádních celuloidových paspartách, vše spočívá na hercích, a právě oni spolehlivě zaštiťují tu zfilmovanou marnost. Zvláště to, jak Sutherland v neotřesitelně jímavém sklíčení neopatrně loupe cibuli nevidomého smutku prodejného děvčete v naději na rozřešení případu, ale prázdno na konci mu položí ještě závažnější otázku – po povaze vlastního Já – již nezodpoví jinak než pádem; žel dopadnutí zůstane mimo záběr: film končí příliš brzy - o několik týdnů či měsíců dříve. Výjimečná je psychoanalytická dimenze snímku, jejíž explicitnost poskytuje paradoxní kritiku herectví Jane Fondové: terapeutické schůzky zpětně interpretují její herectví – doslovují (potvrzují či vyvracejí) její tělesný výraz, a maximálně tak odcizují rodící se děj. Místy ten stálé rozrušovaný celek působí poněkud směšně svou nepravděpodobností. Je až zábavné, jak vyrůstá z prosté nevěstky novosvětská Julie Kristeva za dohledu vysloužilé freudiánky, zatímco se okolo vraždí muži a ženy, jedni se opásávají zbraněmi, druzí propadají drogovým závislostem a jiní nacházejí svou životní cestu v nezdravé infuzi polymorfní perverze: kde terapeutka mlčí, vše zodpoví pacientka. Tento imaginativní chaos poprockové „ovocné směsi“ dříve nebo později začne lést do zubů a ty začnou bolet. Osa se roztříští, hrozny obrazů se vychýlí na všechny strany a nezbude nic než pár detailů a polodetailů. (01.07.2017)

Těšil jsem se na tenhle Pakulův kousek ze třech důvodu. Komentáře a režisérské renomé slibovaly zajímavou podivánou a chamtivě jsem vyhlížel Slye, který je uveden v obsazení (pouze však na ČSFD). Jakého zklamání se mi dostalo, když jsem dostal porci průměrného psychologického thrilleru, který díky Fondové a Sutherlandovi zaslouží poctivé dvě hvězdy. Ano, je to originální dílo, ale pouze tím, že je táhlé a zbytečně přehuštěné dlouhými dialogy směřujícím k vykreslení charakteru postav, nikoliv k ústřední liniy pátrání po zmizelém, na kterém se dal vystavět velmi kvalitní příběh! Další pecku schytalo mé očekávání Stalloneho, na kterého jsem marně čekal až do úplného konce a věřte, skutečně jsem se nedočkal!!! (18.12.2010)