Pocta Freddiemu Mercurymu

Tento koncert jednoznačně ukázal, jakou osobností Freddie Mercury byl... známé i méně známe pěvecké hvězdy, jedna po druhé dokazují Freddieho nedostižnost. Ač jejich interpretace písní nejsou špatné, Freddie byl jen jeden... ale určitě by byl pyšný, třeba právě na Seala, který se s Queeňáckou písní Who wants to live forever popral více než obstojně :) (23.04.2011)

Výnimočný koncert začína skvelou vypaľovačkou Tie Your Mother Down, pokračuje baladami aj rockovými songami ako Hammer to Fall, či I want it all. Najviac sa mi páčil George Michael a to čo spieval - Somebody to love. Dovolím si tvrdiť, že to bolo lepšie podanie ako od Freddieho. Nezabudnuteľný song. Na konci najvačšie hity - We Will Rock You, We are the Champions. Koncertná delikatesa. (14.05.2009)

Nic před tím ani nic potom z hudebního světa se mnou tak nezamávalo. Pocit, že v přímém přenosu se mnou sleduje tento skvělý koncert x milionů lidí, je těžko popsatelný. Smutek z umrtí Freddieho byl vystřídán poklonou hvězd jako Extreme, Def Leppard, Mettalica, Guns'n'Roses, Elton John .... v jejichž podání zněly písně Queen naprosto nově a úžasně. Atmosféra na stadionu i na jevišti, pokora a úcta účinkujících, přitom nářez..... ještě dnes mě z toho mrazí. (22.02.2004)

Opus magnum to Freddie! Ty kráso dneska 30 let od koncertu a husina projíždí tělem neskutečně. Pocta, která asi byla jen jednou, ale oprávněně tomu nejrockovějšímu zpěvákovi! There's only one Freddie to je pravda. Ale písně fakt od všech byli s pokorou a v podstatě tak suprově zazpívané, že Freddie se musel z této Show tetelit blahem tam nahoře. Vidět to v té době no wow nevím co říct, takhle já nevím co říct ani teď! It's so easy, but I can't do it! (20.04.2022)

Velice důstojné rozloučení a pocta, které se v podobném formátu nikomu dalšímu nedostalo. Na stejné úrovni bych podobný hold přála minimálně dalším dvěma osobnostem, které již nejsou mezi námi. Když společně hrají Brian a Slash při Tie Your Mother Down, měla jsem sto chutí všechny okřiknou ať jsou tiše.. Při Bohemian Rhapsody, kdy se mi dojemně začaly drát na krajíček slzy, nečekaný vpád Axla Rose ve svém slušivém oblečku ve mě vyprovokoval dusivý smích, který ovšem hned přerušily mrazivé první tóny Show must go on. Během koncertu jsem měla někdy nutkání srovnávat některé výkony s Freddiem, nevydrží to však dlouho. Jednak, to docela dobře moc nejde, a taky tohle není vůbec podstatné. Krom mnou již zmiňované vložky, má koncert mnoho vemi silných momentů, často je tvoří i dechberoucí pohled do publika. (21.04.2012)