Pocta Freddiemu Mercurymu

Ako je na plagáte, There Can Be Only One Freddie, a ani na tomto koncerte sa mu nikto ani nepriblížil. Možno najviac George Michael, na ktorého čsfd pri účinkujúcich zabudlo, ale inak slabšie výkony, Elton John sklamal, Axl Rose škriekal miesto spevu a Liza Minnelli celkom falošne. Kultové postavenie mal tento koncert asi krátko po Freddieho konci, ale dnes si radšej pozriem koncert z Budapešti alebo niečo iné s originálom. (03.01.2024)

Veľmi dobre organizovaný a natočený koncert, kde najväčšie a najznámejšie pesničky Queen, ktoré hrajú bývalé členovia skupiny Queesn, vždy spieva iný spevák (prípadne speváčka). Medzi veľké highlighty patrí prítomnosť Davida Bowieho (Under Pressure) či Eltona Johna (Bohemian Rhapsody), príjemne prekvapil aj Axel Rose. Škoda, že pri pesničke Radio Ga Ga ten výber speváka nebol najideálnejší (nebol to ojedinelý prípad). Každopádne nadprirodzená koncertná záležitosť. Osobné hodnotenie: 86% (****) (06.01.2024)

Velice důstojné rozloučení a pocta, které se v podobném formátu nikomu dalšímu nedostalo. Na stejné úrovni bych podobný hold přála minimálně dalším dvěma osobnostem, které již nejsou mezi námi. Když společně hrají Brian a Slash při Tie Your Mother Down, měla jsem sto chutí všechny okřiknou ať jsou tiše.. Při Bohemian Rhapsody, kdy se mi dojemně začaly drát na krajíček slzy, nečekaný vpád Axla Rose ve svém slušivém oblečku ve mě vyprovokoval dusivý smích, který ovšem hned přerušily mrazivé první tóny Show must go on. Během koncertu jsem měla někdy nutkání srovnávat některé výkony s Freddiem, nevydrží to však dlouho. Jednak, to docela dobře moc nejde, a taky tohle není vůbec podstatné. Krom mnou již zmiňované vložky, má koncert mnoho vemi silných momentů, často je tvoří i dechberoucí pohled do publika. (21.04.2012)

Takoví muzikantští Avengers... Akorát ten hlavní už s nimi sice nestojí na pódiu, ale stejně tam je. Těžko z toho koncertu vybrat nejlepší moment, protože Under Pressure v podání Davida Bowieho a Annie Lennox je sice přímo úchvatné, ale Elton John si s The Show Must Go On a s Bohemian Rhapsody (za přispění šíleného Axla) poradil stejně skvěle, zároveň s tím je třeba jedním dechem zmínit Sealovu verzi Who Wants To Live Forever, andělskou Lisu Stansfield (sólo v I Want To Break Free i v dokonalé These Are The Days Of Our Lives s Georgem Michaelem), Roberta Planta, který zpívá Crazy Little Thing Called Love (a strašně mu to sedí, na rozdíl od paradoxně velmi zeppelinovského Innuenda, které se mu opravdu nepovedlo a on dobře věděl, proč ho nechtěl mít na záznamech)... A to jsem málem zapomněl, že při Tie Your Mother Down spolu hrají Brian May a Slash a tak dále, a tak dále. Atmosféra je velmi silná a zvláštní, je to zároveň truchlivé i důstojně zábavné rozloučení, slzám ani úsměvu se asi neubráníte. Nejdojemnější jsou záběry na Johna Deacona, který je očividně velmi smutný, zatímco Brian May a Roger Taylor se jakžtakž drží, ale občas i oni utřou oko. Není divu. (07.08.2019)

Jestli hodnotím spávný koncert:) (viděl jsem asi hodinový sestřih), tak musím konstatovat, že to není špatné, ale Axla fakt víckrát vidět nemusím. A popravdě řečeno, z těch hvězd přelomu osmdesátek a devadesátek jsem bezpečně poznal jen Eltona Johna a Davida Bowieho, ve zbytku jsem dost tápal. Pětihvězdičkový dojem zkazil právě Axl, když vlít do Eltonovy verze Bohemian Rhapsody. To by fakt jako nešlo. (29.01.2019)