Před deštěm

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů. (22.03.2021)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku. (27.12.2007)

Vojna je mor. Nepozerá naľavo, ani napravo. Všetko je jedno. Brat zabije brata. Kamarát kamaráta. Násilie plodí násilie, a takto to ide stále dokola. A nám nezostáva nič iné, len sledovať, čo všetko sa stane pred dažďom. Tri príbehy, ktoré sa na konci filmu spoja dohromady a vlastne ani to nie je koniec. Pretože kruh nie je guľatý. Pekné zábery, naozaj pôsobivá hudba a Rademu rola veľmi pristala. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 (24.10.2015)