Kika

Pokud jsem o Ženách na pokraji nervového zhroucení mluvil jako o upatlaném kýči, tak bych měl podobně brát i Kiku. Naštěstí zde jsem se s Almodóvarem setkal. Tento žánrový mišmaš utahující si z morálky, sexuality, společnosti, módy, filmu, televize,... nezná hranice. Jenže nezná je inteligentně, tudíž jedna z nejúžasnějších parodií, které jsem měl možnost vidět. Almodóvar je kvalitní filmař, ví co se smí, co se nesmí. A to co se nesmí, rád používá s obsesí sobě vlastní. (07.06.2010)

Asi bych měla něco napsat něco o svých pocitech z Kiky, ale v tomhle případě to nejde. Buď jsem spadla z Marsu já a nebo Almodóvar a nebo to psal v poli mezi marihuanou, nic jiného mě totiž nenapadá. Jedno vím jistě. Že tímhle počinem mě neoslnil i když už ho přece jen trochu znám a miluji jeho filmy, ale tohle bylo na mě jako na obyčejnou smrtelnici vážně dost silné kafe. "Vyfoť mě, netvař se tak křečovitě, no tak dělej.....". Kdo viděl, tak ví. (09.03.2016)

Je to už můj čtrnáctý zářez do Almodóvarovy filmografie a opět jsem spokojený. Ve všech předešlých filmech, které jsem viděl je něco bláznivého a neuvěřitelného, ale myslím, že Kika je z nich nejbláznivější. Neuvěřitelný propletenec lidí a vztahů mezi nimi, kdy se každý zná s každým a jeden druhému lže nebo jej podvádí anebo vraždí, a to vše s notnou dávkou humoru. A třešinkou na dortu těchto lidí je titulní postava. Kika tu svou nevymáchanou "hubu" nezavře ani když je znásilňována (?). Trochu mě zaskočila scéna, kdy bratr Kikiny služebné utíká z vězení, pak finguje přepadení své sestry a znásilňuje ženu, která spí ve vedlejším pokoji. Po osmnácti letech Almodóvar "vykrade" sám sebe, protože tato scéna je prakticky identická se scénou z loňského hitu "Kůže kterou nosím". Že by mistrovi docházely nápady? Doufám, že ne! (15.05.2012)

Absurdní komedie, to je přesně ono. První komedie od Almodóvara, co jsem viděla; ale to by to nebyl on, aby to originálně nepojal - zesměšněním vážných věcí a každodenností. Nicméně ve vážné poloze jej mám radši. Naivní komediální postava Kiky je zasazena do krutého reálného prostředí, se kterým se musí konfrontovat a postupně zjišťuje, že svět kolem ní není jen růžový. Nicméně se nepoučí a její absurdní reakce jsou opravdu úsměvné. Působí to na mě jako experiment - vemte novodobé syrové drama plné vražd, pokrytectví, agrese a médií, kterým není nic svaté, a umístěte do něj postavu z totálně jiného žánru, totiž z naivní komedie z první poloviny 20. století, a sledujte, co se stane. Snímek Kika je podle mě velmi pravděpodobným výsledkem. (27.10.2012)

V jednej scéne vidíme na stene plagát filmu Peeping Tom a nie je tam iba tak náhodou. Kika je absolútny chaos, ale premyslený a s fungujúcou vnútornou logikou. Čo nefunguje, je tempo filmu. I keď je absolútne šialený a tým pádom by mal ubehnúť ako voda, opak je pravdou. Subjektívny čas je tu podstatne dlhší, ako striedmych 100 minút stopáže. To však môže byť iba môj problém, alebo problém momentálnej nálady. Mozaika postáv, ktoré nie sú ako z reality, ale svojim expresívnym správaním vyjadrujú mnohé z vecí, ktoré v sebe držíme a nedáme navonok najavo. Almodovarove postavy takýmto ostychom netrpia a keď chcú napríklad zabiť, tak zabijú....70%. (06.02.2016)