Hogo fogo Homolka

Jako malej jsem "tyhle filmy" vždycky okázale ignoroval. Ale nedávno jsem Hogo fogo Homolka naladil při žehlení (fakt!) a řezal jsem se u toho jako blázen. Josef Šebánek byl prostě tak vtipnej člověk, že nemusel ani nicmoc řikat. Stačí, že si jentak naprázdno pomlaskává a rozhlíží se kolem sebe (co teprv, když promluví). Scéna, kdy si navzájem přenechávají židle a babka je vyzývá "Povídejte!", je prostě klenot. Pro mě mnohem lepší než první díl. (85%) (30.04.2019)

Hlášky: Homolka: - "Já jsem si ty prsa musel holit, dokud si mě nevzala. Ovšem, pak jsem se na to vyfláknul, rozumíš? Ale zase jsem musel dělat jiný pitominy." Ludva: - "No, takže ty jsi ty prsa holíš defakto do dneška?" Homolka: - "To jo, ale tupou žiletkou, rozumíš, tupou žiletkou." & Homolka: - "No to víš, sem je to daleko i auťákem." & babička: - "Mářo, dyť von už ani tu kozu neuhlídá." (03.12.2006)

První díl Homolků byl překvapivě úspěšný, a tak si tvůrci řekli, že pěkně zatepla natočí pokračování. Fajn, a o čem - kromě Homolkových, pochopitelně - by to jako mělo být? --- Právě takhle se to nemělo stát. Genialita prvního dílu spočívala v jeho spontánní nepromyšlenosti. Z kukly se vylíhl motýl, jakého nikdo neplánoval. Ovšem neplánovanost je z definice neopakovatelná. --- Publikum vnímalo Homolkovy především jako nemorální hňupy. A tato reakce zpětně působila na Papouška. Dobrá, uděláme Homolkovy, jak si koupili auto, a jedou se s ním z nedostatku lepších nápadů ukázat prarodičům, za kterými by se jinak neobtěžovali. Přitom si počínají tak hulvátsky, že propásnou dědečkovu smrt. --- Zřetelně slabší než první díl, leč stále ještě dobré. (29.08.2010)

Takoví jsme byli a bylo to pěkné. Jaroslav Papoušektu sice vtipnou formou ironizuje českou povahu, ale je to příběh ze života. Sestava Homolkových, to je jedna báseň - Husák, Šebánek, Růžičková, Motlová a kluci Formanovi, ovšem i pan Kolb a Pechlátová pomohli režiséru udělat svým způsobem nesmrtelný film. Právě v tomhle pokračování jsem se nikdy už nesoustřeďoval na samotné Homolkovy (i my jsme byli nadšeni, když jsme v roce 1961 měli první oktávku), v nichž bylo lze poznat některé naše příbuzné či sousedy, ale hlavně na tu dvojici stařečků. "Hostí přijeli..." Tak dostali po zásluze padavky, protože je nikdo nečekal. To přenádherné opakování "On už ani tu kozu neuhlídá" (chudák moje sklerotická maminka) a "do švestek nevydržím" (z toho se stalo obecné úsloví). A ovšem světová věta: "Život je krásnej, i když stojí za hovno." No, není to pravda? (17.07.2015)

"V Praze žije milión sto tisíc lidí. Copak můžu znát milión sto tisíc lidí?" Druhé Homolkovy jsem si užil mnohem více, neb jsem už byl z jedničky naladěn na jejich vlnu humoru. Už jen úvodní dětinská nadšenost Homolkovic rodiny z nového vozidla mne pobavila. Zlatým hřebem filmu je bába na molu a následné koupání... 100% (02.11.2012)