Hogo fogo Homolka

Není jednoduché nastavovat vlastní práci, když si to vynucují všechny okolnosti. Jaroslav Papoušek to naštěstí zvládl obstojně, byť již film Hogo fogo Homolka není tou úchvatnou společenskou satirou a balancuje pouze na jejím okraji a přibližuje se více k ironickému komediálnímu dílu. Herecké projevy jsou opět chloubou a stylovým rozpoznávacím znakem. Vyjadřovacím jazykem je ironie, sarkasmus a dotýká se i cynismu. Ve středu událostí jsou opět malichernosti všedního dne. Příběh je sice zčásti roztříštěnější, ale jeho vrcholy s přehledem dokáži uspokojit svou zábavou. Méně konfrontačně-satirické, přesto stále nadprůměrné. Všemu opět vládne děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), věčně reptající nespokojenec, který se jen neochotně podvoluje rodinnému nátlaku. Krok s ním drží jeho manželka (skvělá Marie Motlová), u které končí každý odpor neúspěchem a nevybíravým zastrašováním. Jejich syn Ludva (dobrý František Husák) se již nepokouší prosazovat svůj vlastní názor. Rozkošnou postavou je otec babi Homolkové (pozoruhodný Josef Kolb). Svérázný stařec miluje les, rošťárny a život. Pozadu nezůstává ani jeho rázná manželka (dobrá Josefa Pechlátová), která s nedůvěrou pohlíží na všechny pražské turisty bez rozdílu. Z dalších rolí: Ludvova panující manželka Heduš (příjemná Helena Růžičková), neposedná a zvídavá dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), ochotný Francek Petrlík (Jiří Čutka), vitální stařík s rozdávajícím životním optimismem (zajímavý Václav Žižka), či neomalený motorista (Jiří Hálek). Arogance i laskavost doprovázejí životy lidí společně ruku v ruce. Ve smíšených pocitech tepe život v malicherných rozepřích omezené lidskosti. Lze se divit, když se nebývale dobře přizpůsobujeme měnícím se životním podmínkám v té nejpřízemnější podobě? (06.01.2017)

Tak já nevím, příjde mi, že jsem snad jediná, kterou fanouškovství Homolkovic rodinky nějak minulo, ale vůbec mi to nevadí. I kdyby se celá Homolkova rodinka stavěla třeba na hlavu - omlouvám se, ale tleskat mě neuslyšíte, pravděpodobně u toho nebudu. Tento rádoby humor mi nějak uniká a opravdu nemám chuť zkouknout všechny Homodíly. (23.07.2008)

Možná mě to bavilo ještě o něco víc než první díl. Tady je krásně vidět, co je to závist, co je to hloupost a bezohlednost vlastně ke všemu i k sobě navzájem. Krásně komediální, ale s podtónem, který vás prostě musí dostat. Tohle je komedie o nepěkných stránkách člověka. Možná něco, co nás alespoň trochu donutí se polepšit. (26.06.2014)

Genialnitou tvůrců je zde to, že čerpají náměty z bezedné studny a sidce ze života. Co život dal, co vzal a jak to v něm vlasntě chodí. Troufám si tvrtdit, že snad každý musel zažít ať už v roli rodiče nebo dítěte nějakou rodinnou hádku jakýchkoliv rozměrů. Přesně tohle nám představuje typicky česká rodinka Homolkovic. Z jednoduchých a životních situací se s trochou toho kořeníčka pro mě stávají nezapomenutelné scény, plné skvělých hereckých výstupů. Celé je to založeno zejména na mlueveném slovu, bez kterého by film zajisté nebyl takovýmto filmem. Jedna typická scénka za druhou člověku nedá aby se zamyslel jak to ten svůj život vlastně žije a každý si jistě ve filmu najde scénku ve které někdo vystihuje právě jeho povahu. Inu jak říkám: vynikající rodinná komedie ze života pro celou rodinu. (11.01.2006)

Naštěstí mají druzí Homolkové mnohem blíž k těm prvním, než k smutně vyčichlé trojce. Nicméně ty důvody, proč to funguje méně, jsou velmi podobné. Drtivá většina scén, kde nejsou Homolkovi zoufale nudí a celá ta zápletka s dědkem, včetně její vyústění je zlomyslná zbytečnost, která postrádá vtip. Je s podivem, že sám autor necítil jak velký je rozdíl, když sledujeme homolkiádu, oproti třeba prvním dvaceti minutám, které jsou (pravděpodobně cíleně) bezobsažné a nevtipné. Ano, kontrast herců a neherců, autenticita...ale tady to bolelo a nefungovalo. Z celé trilogie mám velmi smíšené pocity...ta pokračování svádí k myšlence, že se jednička povedla jen jaksi mimoděk, nebo jsem si v ní našel něco, co autoři nezamýšleli. (04.05.2020)