Hogo fogo Homolka

Již u prvního dílu jsem psal, jak Homolky miluju. Nebudu se tedy opakovat, a nebudu psát, že Homolky miluju. To, že Homolky miluju již tedy každý ví a proto se k tomu nebudu vracet. Taky nebudu chválit herce, které jsem chválil již u jedničky. Herecký koncert pokračuje i zde. A je to tak věrohodné, že člověk má pocit, že sleduje spíše dokument o jedné pražské rodině. V mnoha ohledech se pozná, tedy tu svou rodinu a přesto místo slzy ukápne trocha, nebo spíše moc úsměvu. A já mám dokonce pocit, že každý díl je lepší a lepší, což nebývá časté a spíše tomu je většinou opačně. Herci se ale sehrávají a vypadá to, že se znají lépe a lépe. A divák z toho jen těží. (10.09.2016)

O poznání lepší, než první díl. Opět to má myšlenku, tentokrát i trochu jinou, než pouhé poukázání na idiocitu českých rodin tohoto ražení. Idea sice není bůhvíjak hluboká, ale můžeme bejt vděční aspoň za to. Stejně tak se tvůrci trefili do atmosféry takových těch rodinných výletů za senilními příbuznými na vesnicích. (17.01.2008)

Druhé pokračování o trochu trhlé české rodince. Nějáký díl musí být vždycky nejslabší, pro mě je to tenhle. Oproti Homolka a tobolka jsem se tolik nezasmál. Ale pořád je to nadstandart, scény, kdy děda Homolka vytahuje z kadibudek čepice, nebo kdy ukazuje, jak se mu tchán smál, až mu viděl do krku jsou nezapomenutelný. (21.12.2011)

„Si řikám - kdyby nás někdo viděl, musel by se smát.“ Hezká studie českého primitiva, otázka je, proč zrovna ona má mezi mnohými podobnými tak výsadní postavení. Nic nového není ani zobrazení kontrastu unuděné rodiny z Prahy, která přijede na venkov, kde se cítí nadřazená, ale neuvědomuje si, že ti vesničani, se kterými jednají se směsí zdvořilosti a přehlíživosti, skutečně žijí - cvičí norníky, pijí kořalku, sedí po ránu na lesním posedu, místo toho, aby se dřeli na auto a snažili se zaplnit každé významnější místo v republice (Karlštejn, Konopiště, nic nemůže být typičtější) svojí hlučnou, otravnou přítomností. (05.10.2012)

Super hlášky: On je ten život pěknej, i když stojí za hovno. Co z těla vychází, to rozkoš provází. A nespočet dalších. Tuhle trilogii považuji opravdu za vrchol české ironie a satiry a zároveň dokáží velmi dobře vystihnout lidská přání a různé druhy absurdností. Po shlédnutí i 3. dílu musím uznat, že nejvíc se mi líbí tento druhý díl. Je jaksi nejvíce poetický, má něco do hloubky. Nejen vtipno-trapné vtipy, ale vtipno-trapnou atmosféru až geniální. Jako by tento díl natáčel někdo jiný. (28.08.2012)