Homolka a tobolka

Pre istotu som si s veľkým sebazaprením pozrel poslednú časť Homolkovskej trilógie. Hviezdička dolu a presvedčenie, že táto časť do trilógie vôbec nepatrí. Trojica filmov o rodine Homolkových lepšie ako odborné state ukazuje, akým tempom a s akou razanciou postupovala normalizácia. Zatiaľ čo prvá časť patrí medzi klenoty českej komédie v období novej vlny a druhá iba pozvoľne strácala dych, tretia časť je už úplným hororom. Socialistická rekreácia, odpudivé typy, estráda na úrovni súčasných reality show na komerčných televíziách, trápnosť nad trápnosť. S takýmto filmom mohli byť spokojní iba cenzori. Radšej nemal byť nikdy nakrútený. (15.09.2012)

Ani druhý, ani třetí díl nedokázal geniální jedničku celé normalizační ságy předčit, či se jí spíš jen přiblížit - ba naopak, od původního námětu se tvůrci odkláněli čím dál tím víc. Homolkovi náhle přicházejí o onu mrazivou symboliku, kterou sondovali miliony československých domácností a promítali zoufalý tragikomický výsledek na plátno - náhle nám nezbývá než sledovat partu zaostalých buranů, trávících dovolenou na horách, pořvávajíce po sobě monotónně a bezduše. Fórky jsou zde redukovány na tu nejnižší a nejméně kvalitní, "povinnou" úroveň. Režimní cenzura si protentokrát zřejmě vybrala svou daň naplno a ruku na srdce, že s takovými podmínkami měl být Homolka radši zapomenut, než aby se prodlužovalo jeho utrpení. (31.05.2012)

Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud.. (22.02.2009)

Homolka a tobolka se od předchozích dvou dílů série odlišuje nejen barevným formátem ale i tím, že je mnohem více filmovější a příběhovější. Prostor také dostávají i jiné postavy. Což pomáhá udržet laťku humoru hodně vysoko. Na rozdíl od druhého dílu. Už jen ta úvodní píseň... Vždycky mě zaujme ředitel zotavovny, stejně nesympatický jako zábavný a humorný. (17.05.2016)

Nejslabší a nejméně promyšlený ze tří příběhů o rodince Homolkových, který bhyl natočen zajisté na základě úspěchu prvních dvou. Možná se na něm podepsala už počínající normalizace, ale gagy, které se tam objevují, jsou už většinou primitivní taškařicí o Pražácích, kteří si zakoupili zimní (fujtajbl, to bych nikdy nedělal, víte, co je na horách sněhu a mrazu?) rekreaci do Špindlerova Mlýna a jejich slibovanou pohodu naruší dva manželské páry, které by si s nimi rádi vyměnili svůj pokoj za dva pokoje Homolkových. Dost trapná mi připadá dětská role mladého skokana stejně jako role vewdoucího hotelu, shodou okolností jeho tatínka. A Hrzán, tak o tom už ani nemluvit, Co je směšného na tom, když kufry podrážejí lidem na cestě nohy nebo si Mistr rozsedne své epochální dílo... A tu tobolku už ani nikdo nenajde. Její ztráta má být asi potrestáním pýchy, ale počkejte, až se to stane vám, mně se tyhle ztráty dějí několikrát do roka. (27.08.2019)