Homolka a tobolka

Filmem Homolka a tobolka byl proces transformace stylové satiry v čistokrevné komediální dílo dokončen. Vzhledem k politickému vývoji se nelze ničemu divit. Tvůrci v čele s Jaroslavem Papouškem naštěstí nezaprodali celou svou duši normalizačnímu molochovi a divák dnes nemusí obracet oči v sloup, jen se bavit a podle potřeby a nálady se usmívat a smát. Filmové komedii prospělo zapojení dalších postav do vytvoření lehce karikaturního prostředí organizované zimní rekreace. Herecké výkony jsou opět tou nejvýraznější složkou a jen díky nim není celá kontinuita trilogie Homolků zpřetrhána. Za hlavní postavu příběhu považuji akademického malíře Bedřicha Bradáčka (dobrý Jiří Hrzán) se svým nesmělým pokusem o vykonávání funkce kulturního referenta. Zatnout zuby někdy nestačí, pokud je vám protivné vše, co s novou prací souvisí. Následuje osvědčený čtyřlístek děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), babi Homolková (dobrá Marie Motlová), snacha Heduš (skvělá Helena Růžičková) a syn Ludva (dobrý František Husák) s rozmíškou malicherností, do nichž zapojují snad celé osazenstvo zimního rekreačního střediska. Výraznou postavou je vedoucí zotavovny (vynikající Stanislav Dytrich), který sám samotný má nadbytek sil k zábavě početného osazenstva horské chaty ve Špindlerově Mlýně. Nejvytíženější dětskou postavou je vedoucího syn Pepík (zajímavý Petr Kakeš) se svou upřímnou dychtivostí po pozornosti. Z dalších rolí: neposedná dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), po soukromí bažící novomanželé Burdovi (dobrá Iva Janžurová a zajímavý Eugen Jegorov), stejně postižení manželé Novákovi (šarmantní Věra Křesadlová a sympatický Jiří Čutka), neodbytná důchodkyně Dernáčková (velmi zajímavá Ludmila Roubíková), či bezprostřední sportovní referentka Pavla Chadimová (Eva Emmerová). Co Homolka, to jiný styl a subžánr, a přesto jsou navzájem propojeni. K zábavnému odreagování je tobolka vhodným doplňkem. (08.01.2017)

Prostředí se mění, postav je zase trochu více, ale charaktery zůstávají. U mě je to možná nejoblíbenější Homolkovina, i když režisér Papoušek už tento film údajně vůbec nechtěl točit, nelíbil se mu scénář. Ale dobře, že tento film vznikl, ať už jen kvůli postavě Jiřího Hrzána či dvojici Janžurová - Jegorov. O Homolkových ani nemluvě. Film má spád, i když už rozhodně tolik netepe charaktery, jedná se o čistější zábavu. (19.02.2012)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)

Oproti prvním a druhým Homolkům si tenhle třetí díl hodně pomohl barvami, radikálním rozšířením hereckého ansámblu a v neposlední řadě zasněženými Krkonošemi. Tím se ovšem Homolka a tobolka značně odchyluje od prvního dílu, který naopak značně vybočoval z tehdejší produkce. Tohle už spadá do řádu normalizačních komedií, nicméně nadprůměrných, nutno dodat. Stejně jako u Anděla s Jaroslavem Marvanem mě děsí rekreační organizovanost. Děj (stejně jako u předchozích Homolků) nehraje zas tak velkou roli, protože postavit film na dohadování o výměně pokojů si může dovolit jenom kvalitní scénář. A ten tu je, protože dokonalé hlášky ani po čtyřiceti letech nestárnou. (04.07.2014)

Hlášky: Homolková: - "Co říkáš, táto?" Homolka: - "Co?" Homolková: - "Říkám, co říkáš tomu panorámatu?" Homolka: - "Je to žrádlo." Homolková: - "No, a co až budeme nahoře, to teprv budou panorámata." & Homolka: - "Každej normální civilizovanej člověk ví, že když tluče a někdo na něj tluče, tak tluče proto, aby netlouk." (03.12.2006)