Homolka and Pocketbook
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (více)Obsahy(1)
Komedie Homolka a Tobolka je závěrem trilogie o slastech a strastech rodiny Homolků. Tentokrát se s pražskou rodinou setkáváme na zimní rekreaci v Krkonoších, kterou si sem přijeli (s předsevzetím, že na sebe budou po celou dobu hodní) za své peníze jaksepatří užít. A jak už titul nasvědčuje, peníze se jim na dovolené stanou hybnou pákou veškerého jejich počínání, o němž tvůrci vyprávějí se satirickým, až sarkastickým akcentem. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (301)
Slabší (a konformější) než silná jednička, ale zábavnější a divácky vděčnější než dvojka s nudnými momenty. Papouškovi se opět daří rozjíždět civilní dialogy končící kolektvní hádkou na jedničku, výborný je kulturní referent Hrzán. Trojka už není krutou sondou do maloměštáckého živoření, spíš lehkou komedií s občasným náhlédnutím do hlubin české povahy. Ač na dovolené, ne a ne bejt spokojenej, že.. ()
Nemám rád homolkovské filmy, tak mě za to zabijte. Přijde mi to jako nějaká trapná pardodie na sama sebe. Sice je v tom nějaká ta lyrika a všechno, ale více jak jednu hvězdu tomu dát nemůžu. I když bych se méně vyjímal mezi ostatními kritiky... moje svědomí by prostě vědělo, že jsem to udělal jen kvůli nevybočení z řady. Prostě se mi to nelíbí a já to dávám najevo. ()
Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. ()
Oproti prvním a druhým Homolkům si tenhle třetí díl hodně pomohl barvami, radikálním rozšířením hereckého ansámblu a v neposlední řadě zasněženými Krkonošemi. Tím se ovšem Homolka a tobolka značně odchyluje od prvního dílu, který naopak značně vybočoval z tehdejší produkce. Tohle už spadá do řádu normalizačních komedií, nicméně nadprůměrných, nutno dodat. Stejně jako u Anděla s Jaroslavem Marvanem mě děsí rekreační organizovanost. Děj (stejně jako u předchozích Homolků) nehraje zas tak velkou roli, protože postavit film na dohadování o výměně pokojů si může dovolit jenom kvalitní scénář. A ten tu je, protože dokonalé hlášky ani po čtyřiceti letech nestárnou. ()
Ani druhý, ani třetí díl nedokázal geniální jedničku celé normalizační ságy předčit, či se jí spíš jen přiblížit - ba naopak, od původního námětu se tvůrci odkláněli čím dál tím víc. Homolkovi náhle přicházejí o onu mrazivou symboliku, kterou sondovali miliony československých domácností a promítali zoufalý tragikomický výsledek na plátno - náhle nám nezbývá než sledovat partu zaostalých buranů, trávících dovolenou na horách, pořvávajíce po sobě monotónně a bezduše. Fórky jsou zde redukovány na tu nejnižší a nejméně kvalitní, "povinnou" úroveň. Režimní cenzura si protentokrát zřejmě vybrala svou daň naplno a ruku na srdce, že s takovými podmínkami měl být Homolka radši zapomenut, než aby se prodlužovalo jeho utrpení. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (16)
- Pepíka, který se ve filmu snaží otci dokázat, že z něj bude skokan na lyžích, ztvárnil skutečný lyžař Petr Kakeš, jenž později emigroval do USA a stal se tam mimo jiné rekordmanem v rychlostním lyžování. (raininface)
- „Když natáčeli v Krkonoších, paní Růžičková s panem Hrzánem museli odjíždět na divadelní představení do Prahy. Josef mě poprosil, abych mu po nich poslala něco k jídlu, dvě stovky a čistou košili,“ vzpomínala s úsměvem manželka Josefa Šebánka Marie. „Tak jsem usmažila pár kotlet a z dobré vůle přidala stokorunu navíc. Za několik hodin zazvonil telefon: 'Máňo, už mi nikdy nic neposílej! Kotlety sež… snědla Růžičková, Hrzán prochl… propil tři stovky. Ještě že mu ta moje košile byla velká.'“ (alonsanfan)
Reklama