Il Boemo

O zpustlých mravech 18. století jsem viděl dost mnohem lepších filmů, k tomu nebylo nutné zaštiťovat se jménem českého hudebního skladatele, o němž se tady dovídáme dost málo. Nejiskří to ani v ději ani v dialozích, zoufalá nuda. Zaujala mě jenom dobře vystihnutá fyzická podoba neapolského krále Ferdinanda IV. a jeho nevšední teorie o konzistenci hoven. (08.03.2023)

Film Petra Václava o pozoruhodném hudebním skladateli druhé poloviny 18. století Josefu Myslivečkovi je výjimečný už tím, kolik prostoru v něm má nádherná hudba tohoto skladatele (ve výjimečné interpretaci souboru Collegium 1704) V tomto směru je film určitě nabitý velkou energií a silnými emocemi. Ve chvílích, kdy film přepne z vyprávění o Myslivečkovi coby autorovi geniální hudby do módu vyprávění o něm coby člověku, těch emocí znatelně ubyde, ale ono to asi pro Petra Václava ani úplně jednoduché nebylo, pokud (třeba jako Forman v Amadeovi) nechtěl jít do roviny čirých spekulací a fabulování. A to on úplně nechtěl (až na spoustu těch sexuálních scén). Místo toho nabízí velmi zajímavý vzhled do sociálního prostředí italské smetánky 18. století (viz scény z divadla, kde se v ložích jí i souloží zatímco se na scéně hraje a zpívá). Autenticita je jednoznačně jeden z hlavních plusů tohoto Václavova počinu a tím, co z něj podle mě dělá nikoliv českým ale světovým filmem. Mimo to nelze opomenout herecký výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který doslova "nesleze" z plátna. Divák tak má možnost jej pozorovat jednak v počátcích jeho skladatelské dráhy, která, jak Václav nezastírá, vedla hodně přes "postel" jeho četných obdivovatelek, ale i v časech chmurných, kdy jej stále více trápila jeho nemoc (patrně syfilis). Výborná je v tomto směru úvodní scéna, kdy divák sleduje (za zvuků Myslivečkovy hudby) v krátkém sledu jednak totálně znetvořenou skladatelovu tvář a k tomu mladistvou uhlazenou tvář hlavní Myslivečkovi múzy (sopranistky Cateriny Gabrielli). Mezi povedené momenty určitě patří i scéna s mladým Mozartem, přičemž vůbec nevadí, že se trošku podobá scéně ze zmiňovaného Amadea. Zatímco totiž Formanův Salieri se cítí být Mozartovými improvizačními kousky na jeho skladbu dotčen, Václavům Mysliveček toto přechází se zjevnou velkorysostí. Pokud jde o vztah Mysliveček Mozart, možná mě trošku překvapilo, že se toho do filmu v tomto směru nevešlo o trošku víc (přeci jen o Myslivečkovi toho hodně víme právě díky jejich vzájemné korespondenci s Mozartem). Po druhém shlédnutí snad i proto snižuji z 5 hvězdiček na 4. Hlavně ale proto, že je tu na mě až moc sexuálních scén, které z Myslivečka dělají pěkného proutníka, což si nejsem jistý zda úplně odpovídá realitě. Škoda, že film tak ve vysílání v televizi musel nést upozornění, že není vhodný pro děti do 15 let. (04.11.2022)

Pro uctění génia neexistují hranice. Petr Václav zvolil komornější zpracování, nehýřil barvami, efektními kostýmy, okázalými lokacemi ani velkým počtem komparzistů a přesto vytvořil dílo hodno jména Giuseppe Misliveczek, jak jej překřtili Italové. Dějem nás doprovází skvostná hudba, která si vždy své posluchače najde. Patřím mezi ně. (17.08.2023)

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Utáhne to svých 140 minut, což je asi největší pochvala, jakou jde filmu dát. Další z řady životopisů, které nám nedovolují proniknout do hloubi duše svých protagonistů, naopak nás nutí sledovat (rozpadající se) povrch a tápat. Doufám, že si širší veřejnost konečně všimne, že se to smí, a přestane se to jmenovat jako chyba. (10.10.2022)