Nejkrásnější věk

Nejlepší formanovka bez Formana. Formanův oblíbený scénárista Jaroslav Papoušek se tentokrát posadil i do sesle režisérské, obvovlal pár Formanových oblíbených herců (Brejchovou, Šebánka, Ježkovou), mnoho osvědčených Formanových neherců (v čele s jako vždy výborným panem Kolbem) a vytasil se s formanovsko-papouškovsky lidskými postavami a přirozenými dialogy prodchnutými formanovským humorem a poetikou. Celé to oblékl do slušivého černobílého munduru a ve výsledku představil světu výborné umělecké dílo, které rozesměje, rozesmutní i rozněžní... a sem tam navodí i onen proslulý formanovský pocit trapnosti. Jen jsem bohužel nezjistil, jaký věk je ten nejkrásnější. (08.03.2016)

"Pojďte radši mluvit o ženskejch." - "No, a, smrt není ženská?" Debut Jaroslava Papouška jsem dodnes neviděl a musím říct, že je stejně skvělý jako (první dva) filmy o Homolkových, ačkoliv na rozdíl od nich nejde o klasický příběh, nýbrž spíš o "mozaiku na téma věk". Je to moudré zamyšlení stejně jako k popukání suchá komedie - přehlídka neskutečných point, v níž si snad každá postava potřebuje něco dokázat, ale málokterá to má zapotřebí. Scénář a s ním i divák se chvíli posmívá penzistům, kteří se jako malí kluci předhánějí, kdo bude stát modelem, a za chvíli mu je vtipně - trapno z toho, když uhlíři začnou všeználkovsky kritizovat sochy, které "potřebují vypracovat". Nakonec je vždycky nejlíp u piva. (29.03.2020)

Papouškovi sochaříci mi v mnohém připomínají Intimní osvětlení akorát s tím rozdílem, že zde se příběh odehrává ve městě. Stejně jako u Passera zde nenásilnou formou vystupuje několik charakterů, které působí komicky už jen tím, že jsou. K tomu pohromadě snad všechny herecké objevy Nové vlny, které vás jen napadnou, a všechno to korunuje Josef Šebánek. Tady v tom filmu chyběl snad už jen Jan Vostrčil. Sledování je stejně příjemné jako dědečkovsky uklidňující rysy pana Hanzlíka, humorné scénky vedené důchodci na chodbě nám připomenou omezenost nás samých a ve finále je nám jedno, že Jaroslav Papoušek některé prvky (dialogy a charaktery) modeloval pro žánr komedie stejně pečlivě jako sochaříci pod vedením pana profesora, na něhož neznámý hlas volá: "Pane profesore! Telefon!" (28.06.2010)

Červené hodnocení plné otazníků. Uznávám pár hereckých velikánů co se zde objevili - třeba Růžičková, Šebánek, Křesadlová a v neposlední řadě také Ladislav Jakim. Nechápu ale proč jako hlavní dva xichty na plakátě jsou postavy, které vůbec nebyly hlavní. Zajímavé části pózování v ateliéru a rozhovory studentů, ale rozhovory duchen(důchodců) byly nudné a o ničem. Nejvíce mě asi pobavilo neustálé : Máš už holku?? na Ladislava Jakima a pak uhlíři co přelézají plotek aby viděli mladou Brejchovou :-D. Mimochodem Hana Brejchová(nevím jak je na tom teď)mi tam vůbec neseděla a jako herečka se mi nezdá obzvláště v tomto filmu. (26.12.2012)

Klasická česká "Nová vlna", ale jakoby nic víc. Sotva bych zde tušil tvůrce Homolkových. Divný film. O ničem. Nebo přece? O "nejkrásnějším věku"? A který to tedy je? Z filmu se zdá, že žádný. Vidíme zde různé nositele věkových určení, ale žádnou postavu, které bychom se mohli chytit, natož pak hrdin(k)u. Film je o ničem - záměrně. Sympatické prostředí mladých umělců - kandidátů sochařství nijak nevybočuje z okolní šedi. Nevidíme v nich "tvůrce", jen ty momentální šťastlivce, kteří jsou ještě mladí. To je totiž ten nejkrásnější věk, ale představuje se zde jen jako jeden úsek života od nikud nikam. Vynikající je střídání scén, kdy se mezi sebou baví mladí sochaři a staří kandidáti na model. A taky různé fáze života hlíny, z níž je hněten člověk. "Sochaříci" se - coby učňové v ztvárňování formy člověka - denně konfrontují s lidským věkem. A co z toho? Celkem nic. Z druhé strany jsou konfrontováni i jejich modely (stařec, mladá žena se "závazkem", uhlíř). Jsou tu drobné průhledy do života těchto modelů, jak tato skutečnost (bytí-objektem-umění) na moment zasáhla jejich živůtky a zasadila do jejich myslí nepatrné zpochybnění každodenní samozřejmosti. Že by se tu přece jen něco dělo? Nevím. Nudný film, ale nepostradatelný a přece jen jaksi krásný. (04.03.2011)