Nejkrásnější věk

Debutní film Jaroslava Papouška, který se později proslavil jako režisér kultovních Homolků. Nejkrásnější věk je výborná zábava nejen ze sochařského ateliéru, ve které se umně střídají herci s neherci a celkově to vůbec nenarušuje dějovou linku. Vynikající Jiří Šebánek s Miladou Ježkovou nebo krásná Hana Brejchová, která opět ukazuje svoje nahé tělo (a že je na co koukat!). Další scénky z hospody nebo ze zmíněného ateliéru mají svoji vyjímečnost se kterou uměl točit pouze Jaroslav Papoušek, Miloš Forman nebo Ivan Passer. (18.07.2016)

Sochaříci, sochaříci... Otázka "nejkrásnějšího věku" je tady pouze velmi volným rámcem filmu, který má mnoho světlých i úsměvných momentů, duo Šebánek-Ježková pobaví snad už i z principu. Jenže celkově je to film poměrně unylý, nudně se plácající v několika ne zcela spolu držících scénách, volně promotaných a bohužel místy sklouzávajících k takovému čecháčkovskému, snad i lehounce šovinistickému humoru připomínající spíše Zdeňka Trošku. Ale možná jsem se jen generačně minul, nemám ten nejkrásnější (anebo správný) věk.... (28.05.2022)

"Pojďte radši mluvit o ženskejch." - "No, a, smrt není ženská?" Debut Jaroslava Papouška jsem dodnes neviděl a musím říct, že je stejně skvělý jako (první dva) filmy o Homolkových, ačkoliv na rozdíl od nich nejde o klasický příběh, nýbrž spíš o "mozaiku na téma věk". Je to moudré zamyšlení stejně jako k popukání suchá komedie - přehlídka neskutečných point, v níž si snad každá postava potřebuje něco dokázat, ale málokterá to má zapotřebí. Scénář a s ním i divák se chvíli posmívá penzistům, kteří se jako malí kluci předhánějí, kdo bude stát modelem, a za chvíli mu je vtipně - trapno z toho, když uhlíři začnou všeználkovsky kritizovat sochy, které "potřebují vypracovat". Nakonec je vždycky nejlíp u piva. (29.03.2020)

Po spolupráci s Milošem Formanem a Ivanem Passerem první samostatná papouškovina (námět scénář i režie) a po pravdě jsem jí ocenila víc než Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Optimání kombinace herců a neherců - film má příjemnou autentickou atmosféru a zároveň nabízí krásné figury profesora v provedení Vladimíra Šmerala nebo hospodského kumpána Jiřího Hálka. Také neherci nabrali z předešlých filmů dostatek zkušeností a jsou přirozenější. Pobavil mě sedící akt muže s vyvaleným panděrem, zřejmě pijan z poslední scény v hospodě seděl modelem ... Románek, co vyplakal románek... Příjemná hudba v provedení kvarteta Rudolfa Rokla. (16.04.2015)

Na Homolky už po letech nemám odvahu, ale tahle absurdní česká poetika mi znovu vykouzlila svět, který jsem znal, a který je již definitivně ztracen. Kdo ještě uvažuje tak neprakticky, neprofesionálně, neefektivně, a tak mrzce každodenně? Kdo si je ještě vědom poezie běžného (ale vědomého) života bez adrenalinových ataků, konzumních stresů a konkurzních bojů o pracovní místo, Papouškův vstup do filmu je trvalou kvalitou, jejíž přídavná hodnota se stále zvyšuje. Těm, kdo se snaží "uplatnit neuplatňováním" připoměňme jednu z četných citací: "Postoj je to pěknej, ale tý hlíny!" (19.05.2015)