Train de vie
Train de vie
Trenul vieții
Vlak života
Train of Life
Režie:
Radu MihăileanuScénář:
Radu MihăileanuHudba:
Goran BregovičHrají:
Lionel Abelanski, Rufus, Michel Muller, Agathe de La Fontaine, Luminița Gheorghiu, Marie-José Nat, Gad Elmaleh, Răzvan Vasilescu, Constantin Drăgănescu (více)Obsahy(2)
Po tom, čo dedinský blázon Šlomo varuje obyvateľov malého židovského štetla pre hrozbou deportácie, rozhodnú sa jeho obyvatelia konať. Možnosti na záchranu prakticky nejestvujú a tak im neostáva nič iné, len uskutočniť šialený nápad - vypraviť vlastný deportačný vlak, prekročiť sovietsku hranicu a pokračovať ďalej do Palestíny. Niektorí sú nútení obliecť si nemecké uniformy, aby mohli "deportovať" svojich susedov i seba do bezpečia. Cesta spočiatku ubieha bez problémov, hoci sa začínajú objavovať prvé spory medzi "dozorcami" a ich "väzňami". Sovietske hranice sa blížia, jedného dňa však ich plány skríži neočakávaná prekážka...Atmosféru mnohými cenami ovenčeného filmu dotvára hudba Gorana Bregoviča. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Namet zajimavy. Skoda, ze vesmes vsechny vtipne momenty jsou pouze v konfrontaci se skutecnymi Nemci. Deni ve vlaku neni nicim zvlastni a postupem casu zacina nudit. Za zminku urcite stoji postava blazna a hudba Gorana Bregovice. Spatny film to neni, jsem ale presvedceny, ze se z tohoto originalniho nametu dalo vytezit vice... ()
Komedie o šoa? No proč ne, není to první, doufejme ani poslední a opravdu se povedla. U filmů na toto téma je asi předem jasné, že to úplně selanka nebude, v každém válečném filmu musí, prostě z principu MUSÍ, umřít aspoň jedna z hlavních postav. Bez ohledu na odlehčenost zpracování, válka žádná procházka růžovou zahradou nebyla. Podstata života štetlu, vztahy obyvatel a způsob jejich uvažování byly vystiženy dokonale, včetně rozhovorů s B-hem. Tradiční klezmer je prostě geniální muzika, kterou ovšem ne každý je schopen plně ocenit. ()
Příliš hlučná parafráze biblické cesty Židů z hrozícího otroctví do země zaslíbené - na veselou notu a s výrazně balkánskou příchutí - místy připomíná téměř ztracenou českou schopnost dělat si legraci ze sebe samých, a to i v případech velmi vážných situací - jen chybí ta "švejkovina" a břitký vtip - zde nahrazen šaškováním, které mě nebylo schopno pobavit , ani vehnat slzy do očí. Škoda, protože myšlenka neměla chybu, a tak hezky mohu mluvit jen o námětu a hudebně-tanečních vsuvkách. Jinak zlatá Sedmá rota, třeba i za úplňku... ()
Viacerí komentátori prirovnávajú tento film okrem diel Kusturicu aj k filmu Život je krásny. Ale ani ten som sa zatiaľ nedonútil pozrieť do konca. Z toho je jasné, že Vlak života som doslova pretrpel. Predovšetkým považujem za hlúpe nakrútiť film, ktorý si robí srandu z holokaustu, keď existujú stovky iných možností. Možno o pár desiatok rokov už to bude možné, i keď neúctivé to bude naďalej. Druhým problémom filmu je, že ani tá sranda sa nepodarila a vo väčšine prípadov skĺzla do trápností. A tretím problémom je záver, ktorý sa snaží poprieť všetko predtým zobrazené. Takéto chytráctva ma neoslovili ani v Klube bitkárov, takže v tomto prípade som sa nad tým ani nezamýšľal. Dve hviezdičky vyjadrujú, že tento film bol nakrútený zbytočne. ()
Autoři filmu reflektují svět štetlů východního židovstva (včetně vypravěče - kdo zná klasickou jidiš literaru, tak ví, která bije), nacismus i komunismus (tak svůdný pro mnohé mladé obyvatele tradičních štetlů) s takovým nadhledem (a přitom s vystiženou podstatou). Legrační je uvedení autora hudby - Bregovič je tu spíše a hlavně aranžérem (je snad třeba se za tuto činnost stydět? jJ přeci tvůrčí dost), nikoliv však skladatelem klasických lidových klezmerových (např. Joške joške, která zní při malebné evokaci tradičního ševcovského řemesla, typického zaměstnání řady polských a ukrajinských Židů) melodií (v konci filmu i cikánských - podstata vystižení židovské a cikánské hudby a rozdílu v přístupu jejich hráčů je vystižena dokonale). ()
Reklama