Andělin popel

Silně sociálně kritické drama režiséra Alana Parkerera, který si vždy cíleně pro své filmy vybíral jak kontroverzní témata (a když už ne rastrem sociálního cítění, tak proirsky vyznívající snímek z pohledu Angličana jím jistě musí být), tak i silné příběhy se silnými hrdiny. Andělin popel spojuje víceméně obě dvě volby, i když je jasné, že akcentuje především volbu silného hrdiny vzešlého z nuzného prostředí a špatných sociálních poměrů. Tenhle smutný příběh z ponuré chudinské čtvrti je velmi realistický, ale zjevně se vyhýbá naturalistickým obrazům i determinaci z tohoto pojetí skutečnosti plynoucí - společenská předurčenost tu neplatí a hlavní hrdina svou determinaci může (a nemusí) zlomit, to podle toho, jak kdo bude chápat otevřený konec... Film je adaptací románu Franka McCourtha, který rozvíjí realistickou linii světové prózy a je dosti blízký jinému velkému příběhu chlapce pocházejícího z drsných podmínek postiženého sociálním vyloučením, jímž je legendární Dickensův Oliver Twist. I přes samozřejmé rozdíly (Frank není narozdíl od Olivera sirotek, Oliverovi schází autobiografický rozměr atd.) se v obou příbězích dá vystopovat především dimenze sociální a oba se dočkaly důstojných filmových zpracování. Alan Parker takto natočil další ze svých působivých filmů...byť jako vždy je jeho poselství dosti depresivní... (29.12.2011)

Uf, tak toto bola sociálna dráma ako lusk. Celý film sprevádza jedinečná dobová atmosféra s prímesou pod kožu lezúcej depresie a bezvýchodiskovosti, ktorú tu má na svedomí všadeprítomná bieda, špina a hrozný hlad. Hlavne keď ide o deti tak mi trhá srdce. No a tu si toho v tomto smere teda divák užije... Vôbec sa nečudujem slovám hlavnej postavy hneď zo začiatku filmu, kde sa sám seba pýta, ako to vlastne mohol prežiť? Najmä keď uvážime, že biedu celej rodiny ešte prehlboval nezodpovedný a sebecký otec. Skrátka v každom ohľade ide o veľmi silný príbeh, plný depresie, biedy, smútku a neskutočného hladu. A len s minimálnym svetielkom nádeje do budúcnosti... Ten kto si však ide za svojim a má jasný cieľ, môže dokázať aj nemožné. Samozrejme, nemôžem zabudnúť zmieniť hudbu, tá bola jednoducho geniálna. Silný nadpriemer. 85/100 (05.05.2017)

Drama.Na začátku jsem si říkala že to snad vzdám a nedodívám .Přemohla jsem nechuť a dobře jsem udělala !Příběh rodiny v bezvýchodné situaci dané beznadějí a chudobou.Tu beznadějnost jejich života tvůrci nevnucují vy sami jste do ní vtaženi a žijete s nimi máte na ně vztek když byste něco udělali jinak a " lépe "....atd.Film je opravdu natočen trochu odlehčeným stylem což není na škoduDo 140 min je vtěsnáno dětství chlapce který si dokázal najít svoje místo v životě.Tvůrci si pohráli s detaily.Masky,kostýmy,interiéry výběr herců to opravdu vše zachytila ještě dobrá kamera.Jenom těmi filtry na ní měli šetřit.Ale už se stalo nešvarem ,že když se má podtrhnout to které prostředí tak je vše modrozelené nebo do hněda nebo do zlatova a to ubírá na přirizenosti (01.08.2017)

Andělin popel je příběh irské rodiny v Limericku. Je to barvité líčení mezi bídou a nouzí, špínou a hladem, vlhkem a deštěm, mezi rozením dětí a umíráním. Andělin popel je laskavé i humorné vyprávění irského chlapce, který dospívá v jinocha. Film, který vznikl podle stejnojmenného románu Franka McCourtha, doprovází jímavá hudba Johna Williamse. Ze zanedbaného prostředí věčně vlhkého Limericku vypluje občas na povrch drahokam: "Naplňte svou paměť. Je to vaše pokladnice a vaše vědomosti vám nikdo nevezme. Když si hlavy naplníte smetím, shnijou vám. Můžete být chudí, mít rozbité boty, ale vaše mysl bude palác." (12.06.2011)

Obecná škola na irský způsob? Potom ale o poznání chmurnější. Dětství, jaké zažíval hlavní hrdina, mu asi nikdo závidět nebude a přitom takových rodin musely být tisíce. Románovou předlohu neznám, takže nemůžu posoudit nakolik byly postavy oproti ní plošší, mě se vykreslení jejich charakterů zdálo (pro potřebu filmu) dostačující. Vypíchnul bych otce v podání Roberta Carlyla, Emily Watson byla taky výborná i když svojí kreaci z Prolomit vlny už asi nikdy nepřekoná. Líbilo se mi, že při vší té bídě (prostředí zablácených, smradlavých uliček a kutlochů bylo podáno hodně sugestivně) a hořkosti nevyznívá film depresivně. Parker umí i když zrovna netočí přelomová díla. (23.12.2009)