Létat jako pták

Krásný film, silný jak ve scénách z minulosti, tak v těch z léčebny. A právě scény z léčebny jsou alespoň pro mě ty nejzajímavější, ač se mohou zdát poněkud jednotvárné. Oba herci tu excelují, více samozřejmě Matthew Modine, ale to je pouze tím, že je jeho postava více "nenormální". Nicolas Cage má zase své herectví značné ztížené obvazy na obličeji, i přesto hraje výborně. Alan Parker ale natočil obě roviny filmu velice dobře, povětšinou bezstarostné a příjemné vzpomínky, i depresivní psychiatrickou léčebnu. Že by úmyslně nutil k slzám si nemyslím, je to příběh jednoho přátelství, který by se podobně klidně mohl odehrát. 80% (05.02.2016)

Křídla a létání jako metafora nedosažitelné svobody se ve filmu stále opakují a přitom nenudí, protože vždy poněkud posouvají svůj význam. Tak se i ze svobodné radosti z letu může stát metafora válečných hrůz (vojáci ve vrtulníku) nebo dokonce smrti (letadla shazující napalm). ____ Jenomže z příběhu dvou válkou zraněných kamarádů příliš trčí literární předloha, chyběla mi větší uvolněnost. (02.11.2013)

„Nebudeš létat stejně jako já. Nemůžeš létat, protože tomu nevěříš.“ V mládí dva nerozluční kamarádi se spoustou tragikomických zážitků (vždyť jeden z nich je tak trochu podivín, tak trochu snílek). V dospělosti dva přátelé, oba těžce poznamenaní válkou ve Vietnamu. Jeden z nich, uzavřený ve svém vlastním světě, za zavřenými dveřmi psychiatrické kliniky leží odevzdaně na podlaze..„Když spím, dává mi to sílu. Nabírám sílu k letu.“ A ten druhý trpělivě vypráví a vzpomíná, vždyť Birdy je víc než přítel „je součástí mého zatraceného života!“. Nádherně natočený film o přátelství, bolestech a snech.„Je čas začít mávat křídly.“ (14.11.2005)

Krásný smutný film s mírně optimistickým vyzněním... Depresivně lidské. Vynikající dílo. Skvělí herci, i ten Nicolas Cage ještě není celebřitní hvězda, hrající ve kdejaké pitomosti... Krásný emotivní soundtrack Petera Gabriela (nikoli tedy George Michaela - viz. komentář Simike). Doporučuji mimo film ku poslechu v houpacím křesle a se zavřenýma očima... Budete létat... (13.09.2005)

Komentár môže obsahovať spoiler. S istotou môžem povedať, že jeden z najkrajších príbehov o priateľstve. Konečne je tu film, kde duševná trauma z vojny, nie prostredníctvom vojny je sprostredkovaná. Veľkodušnejšie je byť pekným vtáčikom, ktorý vzlieta, kedykoľvek a kdekoľvek, ako sa zmietať v špine a v hnuse so zbraňou v ruke. Birdy, je vážne ako také neokrídlené vtáčatko, bez hlasu a len nemo schúlené do svojho krajšieho sveta, vedľa ktorého už len priateľ a sestrička zotrvali a už iba oni veria v jeho vyslobodení. Veľmi krásny film a veľmi krásne pojatý záver, pri ktorom plačete nad krásou filmu a nie nad smutným zakončením príbehu. Podobný film: Chlapec.ktorý vedel lietať. (31.12.2010)