Panoptikum Města pražského

Více než důstojné pokračování seriálu Panoptikum města pražského. A opět jsme u pánů na „čtyřce“ v Bartolomějské. Inspéktóři Bouše a Brůžek (Vinklář a Bláha) a samozřejmě policejní rady Korejs (Adamíra), který velmi dobře nahradil původního radu Vacátka. A opět s humorem a lidskou shovívavostí řeší kriminální příběhy hříšných lidí hlavního města v třicátých letech minulého století. K jejich metodám patří kromě dokonalé znalosti prostředí a místních delikventů také smysl pro humor. …„Policie občas něco ví, i když ne vždy to, co by chtěla vědět…“ nádherná myšlenka. V příběhu Hokynářská balada, si divák přijde na své. Svůj geniální herecký koncert zde dokonale předvádí Jan Přeučil (realitní agent Tauf) a Miroslav Moravec (obchodní příručí Poupě), je mu snad hrají i všechny konečky prstů:-)) (28.02.2013)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)

Stačí se kouknout na jméno režiséra - Moskalyk. Ten člověk prostě neumí navodit tu správnou atmosféru o čemž mně neustále dokola přesvědčuje. Jiří Adamíra je sice charismatický, ale jeho herecký projev je tak statický, že jsem hlavně u prvního dílu, kdy se seznamuje s galérkou myslel, že umřu nudou. Ani pozdější rozjezd moc nepomáhá, známá čtyřka příliš zestárla. Hlavně ona předchozí atmosféra, zde místy působí nepatřičně komicky. Vyložená blamáž to není, důstojný pokračovatel také ne. (12.09.2005)

1. FUNUS - „Co máte kromě rumu? Kromě rumu? Jenom rum.“ Korejs přijíždí do Prahy a všechny – z Jedové chýše, ze „čtyřky“ i diváky – náramně zajímá, jaké to bude po odchodu Vacátka. Já mám jasno. „Starej pán byl sekáč. Ale tenhle si s ním nezadá.“ Za tenhle díl 5/5. --- 2. DĚVČE OD VODY - „Mladej“ Souček (Ondřej Havelka) dostává první případ – mord mladé holky, za kterou se každá mužská hlava ráda otočila, podezřelých je tedy víc než dost. Překvapivé rozuzlení v podobě prozaického motivu. 5/5 --- 3. ATENTÁN NA MINISTERSKÉHO PŘEDSEDU - Nudné politické intriky takřka bez pánů ze „čtyřky“. Vysoká politika ve starosvětské detektivce na mě prostě málokdy zabírá (uměl to jen Doyle). Nebýt Simony Stašové, spadlo by hodnocení ještě níž. Nejslabší díl seriálu. 3/5 --- 4. LETNÍ PŘEHÁŇKA - Můj nejoblíbenější díl se starým Mrázkem, který se vrací jako Lassie a nelze jej odehnat. A řeší a řeší až vyřeší. Jo holt ono to někdy chce fištróna... Skvěle napsaná zápletka, kdy každý ze „čtyřky“ hlídá svého podezřelého, aby nakonec přišel Mrázek s tím svým šokem. Skvělou vedlejší postavou je svobodník aspirant Boháček, básník Richard Boryna a „stín noci“ v jedné osobě (Marek Vašut). Ale i Preissův pokladník spořitelny Hnízdo je vynikající. 5/5 --- 5. POTKAT ANDĚLA - Brůžek popíjí výbornou domácí hruškovici na svatbě a zachraňuje podezřelého ženicha (Pavel Zedníček si bere slepou dívku, která ho napravila). Z dílu ční scéna s krásně tupým oblastním inspektorem (Oldřich Vlach), panem radou a strážníkem Kadrnožkou. 4/5 --- 6. V TOM STARÉM DOMĚ - Díl stojí na penzionovaném Mrázkovi, který se svým psím společníkem za prachy sleduje podezřelou paničku, do toho baští utopence, popíjí plzeň a mimochodem i poodhalí starou veleloupež s maďarským nádechem. 5/5 --- 7. HOKYNÁŘSKÁ BALADA - Soutěžení dvou drobných živnostníčků (sycené brutálním dodavatelem, jehož morální profil připomíná manažery dnešních hypermarketů) vyhřezne ve zločin. Skvělý Lubor Tokoš. 5/5 --- 8. PAN RADA V PAŘÍŽI - Vcelku roztomilý pokus o komedii (až parodii). Policejní rada Korejs, žena vamp a ukradené hodinky. Hodně hodinek. Téměř funésovská zápletka, chybí tomu snad jen nějaká ta mrtvola. 4/5 --- 9. PŘÍBĚH Z DOVOLENÉ - Bouše se vydává na rodinnou dovolenou sbírat borůvky mezi henleinovce. Kromě lesního ovoce se vrací bohatší o ukradenou hůl (špacírštok) pro pana radu a zjištění, že „správnej policajt prostě žádnou dovolenou mít nemůže.“ 4/5 --- 10. LAKOVÁ KRABIČKA NA ČAJ - Mladý zaměstnanec muzea (Pavel Trávníček) je pověřen svým nevzdělaným nadřízeným, který se na místo dostal díky politickému vlivu (Rudolf Hrušínský), inventarizací sbírek a přimíchá se k důmyslné vraždě, která ze začátku jako vražda vůbec nevypadá. 5/5 (09.03.2013)

Copak ale, copak ale, inu ale, ale, inu ale, ale, inu což! Nesnáším tu úvodní znělku, děsivě mi leze na nervy a dlouhá je jak 14 dní před výplatou. Páni inspektóři v tomto pokračování "Hříšných lidí města pražského" ustupují do pozadí, většinu prostoru dostávají pachatelé trestných činů, obvykle převážně groteskně podaných. A vůbec se cyklus více soustředí na vykreslení atmosféry 30. let (ne zcela úspěšně), než na kriminální případy a jejich řešení - jsou to spíše takové "Povídky malostranské". Jiří Adamíra je poměrně důstojnou náhradou za pana Marvana, policejní squadru rozšířil do 30. let dokonale pasující Ondřej Havelka, a František Filipovský, ač Mrázek na penzi, občas seriál navštíví coby soukromý detektiv. Tož, koukat se na to dá - proti těm dnešním sračkám, co se točí, je tohle pořád hotové veledílo... ale už to prostě tolik nebaví. 64% (17.08.2010)