Panoptikum Města pražského

Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% (03.11.2014)

Copak ale, copak ale, inu ale, ale, inu ale, ale, inu což! Nesnáším tu úvodní znělku, děsivě mi leze na nervy a dlouhá je jak 14 dní před výplatou. Páni inspektóři v tomto pokračování "Hříšných lidí města pražského" ustupují do pozadí, většinu prostoru dostávají pachatelé trestných činů, obvykle převážně groteskně podaných. A vůbec se cyklus více soustředí na vykreslení atmosféry 30. let (ne zcela úspěšně), než na kriminální případy a jejich řešení - jsou to spíše takové "Povídky malostranské". Jiří Adamíra je poměrně důstojnou náhradou za pana Marvana, policejní squadru rozšířil do 30. let dokonale pasující Ondřej Havelka, a František Filipovský, ač Mrázek na penzi, občas seriál navštíví coby soukromý detektiv. Tož, koukat se na to dá - proti těm dnešním sračkám, co se točí, je tohle pořád hotové veledílo... ale už to prostě tolik nebaví. 64% (17.08.2010)

Původní cyklus s Marvanem mě nikdy moc neoslovil, ač proti Vacátkovi nic nemám, působil vždycky hrozně pasivně. Adamíra dodává eleganci, nadhled, vtip, šmrnc i trochu té akčnosti. Díky zachování sestavy včetně občasného Mrázka má pátračka i trochu větší záběr, takže tohle si můžu pouštět furt a neomrzí to. Jediné, co to kazí, je dost stupidní úvodní písnička. (03.06.2018)

S původním seriálem se to prostě nedá srovnávat, navíc zastudí nechutné ideologizování, které se skrytě objevuje takřka v každém dílu (např. vykreslení četnictva jako bandy neschopných idiotů a směšných figurek - přitom historie je takořka přesně opačná, policie byla za první republiky docela cirkus na kolečkách, četnictvo bylo vesměs špičková organizace/ nebo ostouzení kapitalsimu za každou cenu). Nicméně koukat se na to dá. Průměr mezi socialistickou televizní zábavou. (17.03.2013)

To jsem si krásně zavzpomínala, dávno tomu, co jsem viděla tuhle sérii kriminálních příběhů poprvé.. Herecký ansámbl skvostný, Jiří Adamíra je ohromný sympaťák s podmanivým hlasem, jednotlivé díly jsou zajímavé, místy zábavné i vtipné, no a k tomu kouzelná atmosféra starých časů.. Tedy u mě opakovaně spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (04.04.2024)