Hosté večeře Páně

Na jedné přednášce jsem vyslechl, že vztah severských národů k Bohu byl po dlouhou dobu významně ovlivněn velkým chladem v kostelích. Krajina tohoto filmu je chladem prostoupena a jediným zdrojem tepla, dávajícím pocítit přítomnost Boha ve světě, je láska. Hosté večeře Páně náležejí do významově a symbolicky průzračnější části Bergmanovy tvorby, odehrávají se v několika málo precizně vystavěných a nasnímaných scénách, prodchnutých chladem a tichem, v nichž lidský hlas zazní jen občas, avšak s o to větší výmluvností a působivostí. (24.08.2014)

Nattvardsgästerna sú 28. filmom, ktorý som z tvorby Ingmara Bergmana videl. O Bergmanovi je známe, že v jeho filmoch dominujú dve témy: Boh a ženy. Nanešťastie je tento film o Bohu a tak som ja, nemilitantný ateista, mimo hry. Ocenil som výkon Gunnara Bjornstranda, strohosť prostredia, cielenosť dialógov, ale najmä primeranú stopáž. Nech mi je odpustené, ale tento film som pozeral viac z povinnosti, ako zo záujmu. (28.03.2018)

Může být něco horšího než pastor, který ztratil víru ve své poslání (potažmo rovnou v Boha), nedokáže farníky utěšit ani přijmout jejich lásku? Jistě, pastor, který tohle všechno splňuje, ale přitom (narozdíl od Thomase plného zoufalé prázdnoty) se cítí naprosto v pohodě, protože je to "dobrej, nenáročnej džob". Takového jsem zažil. A pak je ještě hovado, které svého postavení zneužívá k ovládání lidí a manipulaci s nimi. Ale o takových jsou zase jiné filmy. (11.05.2009)

Tento týždeň sa venujem filmom Ingmara Bergmana,kde do popredia vchádza pesimizmus,skepsa,chladné medziľudské vzťahy,atmosféra obtiažna,ktorá nič dobré neveští,a čo najviac samotná existencia v Boha sa vytláča na opačný smer,je spochybnená,v tomto,ozaj existenciálnom cynickom snímku komornej trilógie je príbehom jedného farára Tomasa počas troch hodín s ním koketuje vcelku príťažlivá Marta(Ingrid Thulin je SEXY,len tu vyzerá ako stará panna...),alebo Jonas(opäť kamarát Max von Sydow),ktorému nedokáže pomôcť,klasický obklopený starými-známymi,bez ktorých si asi už nedokážem predstaviť bergmanovky...A to o chvíľu príde LIV ULLMAN...(Ale nie tu,myslím v ďalších...) Top herecký výkon predvádza Gunnar Björnstrand,z ktorého priam vyžaruje negatívna energia,ktorá sa z časti preniesla na mňa,ale nedokážem ju potlačiť,tak sa snažím naladiť na nejakú pozitívnu vec... Ja bývam tiež poriadny pesimista,ale v jednom kuse zase nie,tu je potenciál pre citovo vydieraného,labilného diváka,že si siahne na život,tak pozor pre toho,kto trpí depresiami,nechcem mať nikoho na svedomí... (03.10.2014)

Extrémně nenápadný a elegantní film, který se zdánlivě ledabyle zabývá výjimečně těžkými tématy víry a smrti. Bergman zde s ledovým chladem proplouvá mezi bezradnými charaktery, které obtěžkal duševními muky, a zcela nemilosrdně nechává diváka psychicky trpět s nimi. Kratší stopáž filmu jedině prospívá, na druhou stranu kamera i tak místy běží již za hranicí nutného prostoru, který si scény žádají. Bergmanovy divadelní kořeny zde prorůstají na povrch více než kdy jindy a mně to naprosto vyhovovalo. Po pádu opony jsem nahlas tleskal.. (12.01.2018)