Půlnoční expres

Náhoda chcela, že som si tento výnimočný film pustil 2 dni po smrti režiséra Alana Parkera. V časoch VHS som videl všetky jeho dostupné filmy, naozaj vedel robiť filmy, ale k tomuto som sa dlhé roky nevedel dostať a v dobe internetu som na neho pozabudol. Film je veľmi pôsobivý, nadčasový, aj po toľkých rokoch je jeho výpoveď rovnako silná. Atmosféra beznádeje a krutých väzenských podmienok je hmatateľná, herecké výkony úžasné tureckí herci vo vedľajších úlohách tomu všetkému pridávajú max. vierohodnosť. Hudba je výborná a mám stále veľkú radosť keď vo filme objavím krásny hudobný motív (pekná rocková verzia), ktorý ma bude sprevádzať po celý môj život, pretože je nezabudnuteľná, rovnako ako tento film. Z väzenského prostredia jeden z najlepších. Pozdravujem Alana Parkera, ďakujem že si bol. 100%. (02.08.2020)

Tohle dílo patří do kategorie filmů, které prostě musíte vidět. Jedinečné drama z vězeňského prostředí s vynikajícími hereckými výkony všech zúčastněných. Především Brad Davis hraje jako kdyby skutečně několik let v chládku pobyl, ale výtečný je i John Hurt nebo Randy Quaid. Snímků s danou tématikou jsem sice již viděl hodně, ale snad žádný z nich se nemůže pochlubit tak hutnou a depresivní atmosférou právě jako Půlnoční expres. Z filmařské stránky rozhodně není co vytknout, věrohodnost s knižní předlohou či skutečnými událostmi ponechám zhodnotit raději historikům. Každopádně nesouhlasím s názory několika uživatelů, že odsouzený si za své činy to peklo zasloužil. V prvé řadě hašiš není heroin (neznalým doporučuji vygooglovat) a za druhé takové zvěrstvo bych snad nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Všichni jsme jen lidé a takhle se nechovají ani zvířata. A jestli někomu přišla erotická scéna vtipná tak to jen svědčí o jeho podprůměrné inteligenci. (17.05.2009)

,,TOTO NIE JE AMERIKA. TOTO JE TURECKO." __ Pred pozretím som o tomto filme veľa nevedel, ani to, že sa prakticky celý odohráva vo väzení a naivne som si myslel, že dopravný prostriedok v jeho názve sa tu naozaj aj objaví. No a po takomto postupnom zaujímavom zistení sa mi začali v mysli vynárať filmy, ktoré som s touto tématikou už videl a tie reči o Shawshanku tu vôbec nechápem. Darabontov opus mi napr. nenapadol vôbec, nakoľko tieto dva filmy majú spoločné úplne minimum. Shawshank je omnoho miernejším, navyše Expres sa odohráva v ,,cudzine" a hlavný hrdina tu rozhodne nie je nevinný a o problémy, do ktorých sa dostal si aj koledoval. Osobne by som ho teda skôr prirovnal, hlavne čo do spôsobu praktík, k Motýľovi. Na druhej strane som si po jeho pozretí povedal: No a čo? Príbeh to nie je mimoriadny, tieto veci sa stali mnohým ľudom pred Hayesom a udiali sa aj po ňom. Za svoj úspech môže vďačiť určite knižnej predlohy s ktorou sa autor zrejme musel dosť poponáhľať, keď film vznikol necelé tri roky po jeho úteku z väzenia. Po diváckej stránke ma vôbec nenudil a hlavne prvá hodina ubehla ani neviem ako. Zaujali ma predovšetkým zdrogovaný John ,,Merrick" Hurt a pravdepodobne po zásluhe oscarová elektronická hudba. Oliver Stone dostal za tento film svojho prvého a zatiaľ i posledného neréžijného Oscara a za zmienku stojí aj to, že Polnočný expres bol vyznamenaný najväčším počtom Zlatých glóbusov - bolo ich 6 a toľko dostal už len Formanov príbeh z blázinca. Ako sa zdá, filmy z prostredia ľudí žijúcich v obmedzených priestoroch sú obzvlášť cenené. (23.08.2009)

Na tenhle film jsem se docela těšil a on dokonale splnil moje očekávání, možná je i předčil. Je to prostě skvělá syrová a drsná podivaná, hlavně když si představíte, že je to podle skutečný události a když sledujete úžasný herecký výkony většiny herců, předevšim Brada Davise a Johna Hurta.Alan Parker má na svým kontě z mýho pohledu další nezapomenutelnej film. Nemůžu jinak než za 5* (02.04.2005)

.....Nejprve se chci zcela oprostit od tendenční knihy izraelského W. Hoffera, která byla z větší části předlohou pro scénář a záměrně popisuje protiislámské nálady a postoje. Samotné zpracování děje, zobrazení nálad, osob, hudební doprovod a celkové změny v chování života mladého drogového dealera je do posledního okénka v záběru mistrně odvedená práce. Spolu s P. Bonacellim, J. Hurtem a P. Jeffreym tvoří jeden velký obraz vězení, státu ve státě, pocity lidí před mříží a za ní, psychické trauma uvězněných, vznikající postupem let " továrnu na stroje". Moroderova hudba je citlivě vložena a na celkovém dojmu spolu s ostaními ruchy přidává na síle a působí přirozeně......... (13.11.2004)