Půlnoční expres

Bill Hayes, americký vysokoškolský student, je chycen za pašování drog a skončí tak v tureckém vězení. Příběh podle skutečné události z roku 1978. Snímek je znepokojivý ve své strašlivosti reálných skutků na tureckém území. Určité vyobrazené události mohou připadat drsně a občas až neskonale brutálně, ale kdo by co od vězení v Turecku také čekal. Snímek je svým námětem fascinující a vlastně i hodně varovný. Jedná se o hluboké vězeňské drama z prostředí bezcitných lidí poukazující na tamní spravedlnost, vězeňský systém a životní podmínky jako takové. - " I just wish you could be standing where I'm standing right now and feel what that feels like; because, then, you would know something that you don't know, Mr. Prosecutor: Mercy! You would know that the concept of a society is based on the quality of that mercy; its sense of fair play; its sense of justice! But I guess that's like asking a bear to shit in a toilet." (23.07.2020)

Hlupáci to nemajú v živote jednoduché. Priatelia a rodina hlupákov si tiež užije svoje. Nariekať nad nespravodlivosťou rozsudku, keď pašujete hašiš v zemi, kde neexistuje poriadny právny systém, a morálka či spravodlivosť sú neznámym pojmom je absurdná debilita. Jasne, to, že ohrozil svoju snúbenicu a otcovi privodil trápenie, hlavný hrdina neriešil ani sekundu. Nadával na mentalitu turkov a na nespravodlivosť, ale ani chvíľu sa nad tým čo urobil poriadne nepozastavil. Neviem, kde to ľudia berú, že im prejde všetko bez následkov. Každopádne takých ako on je aj dnes všade plno a je dobre, že aspoň občas si to poriadne vyžerú. Nie, že by som mu vyložene priala tureckú basu, ale kto chce kam.... Zvykla som si už, že chcieť od bežného človeka aby riešil nejakú etiku svojho počínania, nejaké následky či utrpenie, ktoré zapríčiní, je zbytočné. Naviac konkrétne v tomto filme si počínal Billy tak stupídne, že som sa nestačila diviť. Každopádne som sa ale nenudila, takže slabšie 4*. Ľudia nemajú problém uprieť slobodu akej koľvek živej bytosti, robia to denne bez najmenších výčitiek, alebo následkov, ale keď uprie slobodu niekto im okamžite je z toho epos o utrpení, pritom sú v danej situácii na základe vlastného pričinenia. Neviem, akosi som slzy roniť nedokázala. Možno som cynická mrcha, ale už som z tých všetkých ľudských tragédií unavená a znechutená. Hlavne keď vidím koľko utrpenia sami zapríčiníme bez toho, aby sme sa nad tým pozastavili. Myslím, že každému človeku by prospel aspoň rok v tureckej base, nech má čas na premýšlanie. (31.01.2017)

Do filmu som dával veľké očakávania, ktoré sa nie celkom naplnili vzhľadom na celkové priemerné hodnotenie na tomto portáli. Atmosféra „nespravodlivo“ uväzneného, násilné a špinavé podmienky tureckého väzenia, to všetko tu bolo skôr naznačené, než ukázané naplno. Dalo sa z toho vyťažiť viac. Viac brutality by prinieslo možno viac ľútosti nad hlavným hrdinom filmu. Keďže to ale nebolo takto vyhrotené, ostal len pocit pozorovania zúfalého človeka, ktorý sa dostal do basy pre vlastnú blbosť a hlavne kvôli drogám. Na tom nie je nič poľutovaniahodného. (18.05.2016)

Ryzí filmařina, jenž je natolik fascinující, že jsem ochotný si zakrýt oči nad tím ostentativním a přehnaným turkobijectvím. Není nijak těžké si všimnout, že s výjimkou soudce jsou úplně všichni Turci ve filmu znázorněni jako primitivní, podlá a agresivní hovada. Rovněž není nutné vysvětlovat věty jako "V Turecku je všechno sto let za opicema", "Tohle není Amerika, ale Turecko" či "Jste národ prasat". Okázalý orientalismus filmu se však projevuje i ve věcech, které tolik nebijí do očí. Tak například úvodní titulky podbarvuje zvuk střelby ze samopalů (?!), Istanbul je identifikován pomocí záplavy minaretů, škaredých oprýskaných uliček, nepříjemně dusné atmosféry a houfů žen zahalených do černých čaršafů. Autoři filmu popírají, že by odjakživa nejmodernější turecké město mělo cokoliv společného se Západem a vsazují ho do předsudečně definovaného Orientu plného zaostalosti, všudypřítomného nebezpečí, krutosti a útlaku. Ječivé přeskakující popěvky, které se v Půlnočním expresu linou z rádií, možná dokonale naplňují evropskou představu o orientální hudbě, ale nemají absolutně nic společného s písňovými žánry, které byly v 70. letech v Turecku populární. Rovněž opakované tvrzení, že v Turecku se nechovají žádná prasata, není pravdivé. A co se týče podmínek v místních věznicích? Tak tady můžu nabídnout jedině srovnání s tureckými vězeňskými filmy, jako jsou Uçurtmayı Vurmasınlar , Duvar nebo třeba Gülün Bittiği Yer ... (21.11.2010)

Musím se přidat k ostatním. Parkerův režijní um je bez debat. Angel Heart nebo Hořící Mississippi jsou parádní kousky a z hlediska filmového, i Půlnoční expres je kvalitní kus s precizní atmosférou. Bohužel z hlediska ideového je to trochu horší. Týpek se obalí od hlavy k patě hašišem a od diváka se očekává, že s ním bude maximálně soucítit. Zároveň je z filmu opravdu cítit trocha té americké propagandy, aneb černobílé rozdělení na: všichni Turci jsou prasata, pašerák amík je chudák. 6,5/10 (15.07.2015)