Půlnoční expres

Hlupáci to nemajú v živote jednoduché. Priatelia a rodina hlupákov si tiež užije svoje. Nariekať nad nespravodlivosťou rozsudku, keď pašujete hašiš v zemi, kde neexistuje poriadny právny systém, a morálka či spravodlivosť sú neznámym pojmom je absurdná debilita. Jasne, to, že ohrozil svoju snúbenicu a otcovi privodil trápenie, hlavný hrdina neriešil ani sekundu. Nadával na mentalitu turkov a na nespravodlivosť, ale ani chvíľu sa nad tým čo urobil poriadne nepozastavil. Neviem, kde to ľudia berú, že im prejde všetko bez následkov. Každopádne takých ako on je aj dnes všade plno a je dobre, že aspoň občas si to poriadne vyžerú. Nie, že by som mu vyložene priala tureckú basu, ale kto chce kam.... Zvykla som si už, že chcieť od bežného človeka aby riešil nejakú etiku svojho počínania, nejaké následky či utrpenie, ktoré zapríčiní, je zbytočné. Naviac konkrétne v tomto filme si počínal Billy tak stupídne, že som sa nestačila diviť. Každopádne som sa ale nenudila, takže slabšie 4*. Ľudia nemajú problém uprieť slobodu akej koľvek živej bytosti, robia to denne bez najmenších výčitiek, alebo následkov, ale keď uprie slobodu niekto im okamžite je z toho epos o utrpení, pritom sú v danej situácii na základe vlastného pričinenia. Neviem, akosi som slzy roniť nedokázala. Možno som cynická mrcha, ale už som z tých všetkých ľudských tragédií unavená a znechutená. Hlavne keď vidím koľko utrpenia sami zapríčiníme bez toho, aby sme sa nad tým pozastavili. Myslím, že každému človeku by prospel aspoň rok v tureckej base, nech má čas na premýšlanie. (31.01.2017)

Riziko povolania každého drogového dílera. Ja napríklad riskujem, že sa na mňa polica s knihami zrúti... zase. Keď ste mladý, rozmaznaný Američan, rozhodnete sa pašovať drogy (len dve kilá) z krajiny, v ktorej za taký zločin každému hrozí doživotie a vaša domovina má napäté vzťahy s miestnymi, môže sa stať, že dostanete trest, ako ktokoľvek iný a z väzenia už nevyleziete. Aj keď ste z USA a to je nehorázny škandál! Odhliadnuc od toho, vo všeobecnosti je to extrémne drsný a prehnaný trest za blbosť, o tom niet pochýb. Udržať si fyzické aj mentálne zdravie v takých podmienkach je výzva. Aké ponaučenie sme si z tohto príbehu odniesli? Keď pašovať drogy za účelom predaja, tak z nejakej tolerantnejšej krajiny, kde majú väzenie deluxe pre VIP zločincov. Súhlasím s väčšinou z toho, čo napísal Radek99. (07.08.2020)

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Bill Hayes, americký vysokoškolský student, je chycen za pašování drog a skončí tak v tureckém vězení. Příběh podle skutečné události z roku 1978. Snímek je znepokojivý ve své strašlivosti reálných skutků na tureckém území. Určité vyobrazené události mohou připadat drsně a občas až neskonale brutálně, ale kdo by co od vězení v Turecku také čekal. Snímek je svým námětem fascinující a vlastně i hodně varovný. Jedná se o hluboké vězeňské drama z prostředí bezcitných lidí poukazující na tamní spravedlnost, vězeňský systém a životní podmínky jako takové. - " I just wish you could be standing where I'm standing right now and feel what that feels like; because, then, you would know something that you don't know, Mr. Prosecutor: Mercy! You would know that the concept of a society is based on the quality of that mercy; its sense of fair play; its sense of justice! But I guess that's like asking a bear to shit in a toilet." (23.07.2020)