Půlnoční expres

Drsné vězeňské drama o mladém jelimanovi, který si chce z Turecka domů dovézt nějaký ten hašiš, pro sebe i kamarády. Chyba lávky, chytnou ho a bez pardonu zašijou, no a turecké vězení nejsou žádné lázně a už vůbec ne hamámy. Inu, kdo chce kam, tak ať si tam dojde sám, říkala jsem si v první půlce filmu, jenže pak přišel zlom, druhý soud mě dokonale přikoval, s houstnoucí atmosférou jsem si začala okusovat nehty a až do samotného závěru mě tvůrci nenechali volně vydechnout.. Brad Davis v roli Billyho Hayese výborný.. (17.09.2020)

Za chyby se platí a Billy Hayes za tu svou zaplatil hodně krutě. Režisér Alan Parker pojal jeho příběh pro sebe dost typicky a diváka uvrhává do velmi těžko uchopitelné a depresivní atmosféry a vypráví v hodně pomalém tempu. A je to jen dobře, protože je to pak celé hodně působivé a postupem času nepříjemně klaustrofobní. Vše ještě dotváří výtečná hudba Giorgia Morodera a výborně zvolené exotické prostředí, které je pro běžného diváka asi jen těžko představitelné. Brad Davis v hlavní roli je vynikající a snímek si krade pro sebe, což je v pořádku, protože z ostatních je výraznější už jen maniakální a pološílený John Hurt. Ocenit se musí i hodně silný příběh, který je výborně vystavěn a pro neznalého nabízí i několik nečekaných zvratů. Za zmínku pak stojí i fantastická práce s napětím, která bohužel vrcholí už v úvodní scéně, která je skvěle našponovaná a famózně zrealizovaná. Hvězdičku ale musím ubrat za neduhy, které se tu často zmiňují - příběh je vskutku černobílý a mimo hlavního hrdiny tam snad není jediná kladnější postava a Turci jsou tu vykresleni jako naprostá nelidská zvířata a také je pro diváka těžké zcela litovat pašeráka drog, který dobře věděl, do čeho jde a co mu hrozí. To ale nic nemění na tom, že Midnight Express je vynikající počin, který stojí za vidění. 80 % (17.03.2020)

Ryzí filmařina, jenž je natolik fascinující, že jsem ochotný si zakrýt oči nad tím ostentativním a přehnaným turkobijectvím. Není nijak těžké si všimnout, že s výjimkou soudce jsou úplně všichni Turci ve filmu znázorněni jako primitivní, podlá a agresivní hovada. Rovněž není nutné vysvětlovat věty jako "V Turecku je všechno sto let za opicema", "Tohle není Amerika, ale Turecko" či "Jste národ prasat". Okázalý orientalismus filmu se však projevuje i ve věcech, které tolik nebijí do očí. Tak například úvodní titulky podbarvuje zvuk střelby ze samopalů (?!), Istanbul je identifikován pomocí záplavy minaretů, škaredých oprýskaných uliček, nepříjemně dusné atmosféry a houfů žen zahalených do černých čaršafů. Autoři filmu popírají, že by odjakživa nejmodernější turecké město mělo cokoliv společného se Západem a vsazují ho do předsudečně definovaného Orientu plného zaostalosti, všudypřítomného nebezpečí, krutosti a útlaku. Ječivé přeskakující popěvky, které se v Půlnočním expresu linou z rádií, možná dokonale naplňují evropskou představu o orientální hudbě, ale nemají absolutně nic společného s písňovými žánry, které byly v 70. letech v Turecku populární. Rovněž opakované tvrzení, že v Turecku se nechovají žádná prasata, není pravdivé. A co se týče podmínek v místních věznicích? Tak tady můžu nabídnout jedině srovnání s tureckými vězeňskými filmy, jako jsou Uçurtmayı Vurmasınlar , Duvar nebo třeba Gülün Bittiği Yer ... (21.11.2010)

Hlupáci to nemajú v živote jednoduché. Priatelia a rodina hlupákov si tiež užije svoje. Nariekať nad nespravodlivosťou rozsudku, keď pašujete hašiš v zemi, kde neexistuje poriadny právny systém, a morálka či spravodlivosť sú neznámym pojmom je absurdná debilita. Jasne, to, že ohrozil svoju snúbenicu a otcovi privodil trápenie, hlavný hrdina neriešil ani sekundu. Nadával na mentalitu turkov a na nespravodlivosť, ale ani chvíľu sa nad tým čo urobil poriadne nepozastavil. Neviem, kde to ľudia berú, že im prejde všetko bez následkov. Každopádne takých ako on je aj dnes všade plno a je dobre, že aspoň občas si to poriadne vyžerú. Nie, že by som mu vyložene priala tureckú basu, ale kto chce kam.... Zvykla som si už, že chcieť od bežného človeka aby riešil nejakú etiku svojho počínania, nejaké následky či utrpenie, ktoré zapríčiní, je zbytočné. Naviac konkrétne v tomto filme si počínal Billy tak stupídne, že som sa nestačila diviť. Každopádne som sa ale nenudila, takže slabšie 4*. Ľudia nemajú problém uprieť slobodu akej koľvek živej bytosti, robia to denne bez najmenších výčitiek, alebo následkov, ale keď uprie slobodu niekto im okamžite je z toho epos o utrpení, pritom sú v danej situácii na základe vlastného pričinenia. Neviem, akosi som slzy roniť nedokázala. Možno som cynická mrcha, ale už som z tých všetkých ľudských tragédií unavená a znechutená. Hlavne keď vidím koľko utrpenia sami zapríčiníme bez toho, aby sme sa nad tým pozastavili. Myslím, že každému človeku by prospel aspoň rok v tureckej base, nech má čas na premýšlanie. (31.01.2017)

Strhující a dokononale vystavěné drama, které bere dech. Na skvělém výsledku se přitom podílí nejen příběh vycházející ze skutečných událostí, ale také mistrovská režie, herecké výkony a hudba Giorgia Morodera. Líbil se mi ještě víc, než když jsem ho před více než dvaceti lety viděl poprvé. Možná je to i tím, že takové filmy dnes vznikají už jen výjimečně. (26.12.2010)