Půlnoční expres

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Ryzí filmařina, jenž je natolik fascinující, že jsem ochotný si zakrýt oči nad tím ostentativním a přehnaným turkobijectvím. Není nijak těžké si všimnout, že s výjimkou soudce jsou úplně všichni Turci ve filmu znázorněni jako primitivní, podlá a agresivní hovada. Rovněž není nutné vysvětlovat věty jako "V Turecku je všechno sto let za opicema", "Tohle není Amerika, ale Turecko" či "Jste národ prasat". Okázalý orientalismus filmu se však projevuje i ve věcech, které tolik nebijí do očí. Tak například úvodní titulky podbarvuje zvuk střelby ze samopalů (?!), Istanbul je identifikován pomocí záplavy minaretů, škaredých oprýskaných uliček, nepříjemně dusné atmosféry a houfů žen zahalených do černých čaršafů. Autoři filmu popírají, že by odjakživa nejmodernější turecké město mělo cokoliv společného se Západem a vsazují ho do předsudečně definovaného Orientu plného zaostalosti, všudypřítomného nebezpečí, krutosti a útlaku. Ječivé přeskakující popěvky, které se v Půlnočním expresu linou z rádií, možná dokonale naplňují evropskou představu o orientální hudbě, ale nemají absolutně nic společného s písňovými žánry, které byly v 70. letech v Turecku populární. Rovněž opakované tvrzení, že v Turecku se nechovají žádná prasata, není pravdivé. A co se týče podmínek v místních věznicích? Tak tady můžu nabídnout jedině srovnání s tureckými vězeňskými filmy, jako jsou Uçurtmayı Vurmasınlar , Duvar nebo třeba Gülün Bittiği Yer ... (21.11.2010)

Precizně odvedená filmařina, jako vždy skvělý vizuál doprovázený výtečnou zvukovou složkou. Mimořádně enervující jsou scény doprovázené tlukotem srdce. Od prvního momentu setkání Billyho s tureckou justicí rámuje Parker obraz stále tísnivěji. I přes zřejmou Stonovu snahu vykřičet do světa nacionalistické poselství o nadřazenosti amerického národa se Parkerovi podařilo přesunout problém do zevšeobecňující polohy. Turecko symbolizuje země, které jsou znechuceny americkou zahraniční politikou. Vyhlásit však USA válku by bylo nadmíru hloupé, minimálně kdyby ta válka byla zcela otevřená. Ovšem najít si obětního beránka v podobě jednoho amerického pitomce, který pašuje pár kilo hašiše, aby ho pak prodal se ziskem kamarádům, to je jiná. Turci vyhlašují Americe válku, dobře skrytou zrakům okolního světa. Billy se stává pěšákem ve válce, o níž ani netuší, že byla vyhlášena, pěšákem, který může být klidně obětován. Dostává trest naprosto nepřiměřený závažnosti svého zločinu. Amerika mlčí, bez skrupulí pozbyde svého pěšáčka, který má tím pádem jedinou šanci na přežití. Tou šancí je ta jediná osoba, na kterou se může spolehnout, tedy on sám. Když přijdou na řadu mocenské zájmy, cena lidského života rapidně klesá. (27.11.2018)

Naprosto strhující film. Brad Davis je ve své roli dokonalý. Trochu jsem se toho filmu bála, protože od Parkera jsem do té doby viděla pouze Zeď a - ano, Davis mi pana Floyda několikrát připomněl. Beznaděj, jakou je celý film úplně prosycen, je tak uvěřitelná, až z toho běhá mráz po zádech, to vše podkresleno výtečnou hudbou. Skvělé výkony úplně všech postav, americky dojemné, ale velice, velice dobré. (25.06.2007)

Dych berúci príbeh, chlapec naivne a hlúpo sa dostane do vážnych problémov, lebo za hlúposť sa neplatí peniazmi, ale v tomto prípade nekonečnou, tvrdou basou.Pokúša sa a trénuje úteky, ale samo peklo sa vrhlo naňho a tak to vzdáva a sám si sadá hrobárovi na lopatu. Zázrak prichádza v podobe jeho priateľky ŽENY, ktorá ho navštívi vo väzení a vidiac ho zrúteného, neplače s ním, ale splňuje mu prosbu a odhaľuje mu svoje krásne, čisté poprsie pritláča ich na to špinavé sklo a šeptom kričí, zobuď sa vstaň, bojuj, utekaj a ži !!! Vytrhne chlapa hrobárovi z lopaty otrepe ho o zem a zachráňuje mu život. Tuto scénu som si pustil trikrát po sebe a znova sa musím a to rád opakovať, že ženy sú tou najpríjemnejšou a dokonca hmatateľnou arómov tejto planety. Ďakujem EL. (08.03.2009)