Hořící Mississippi

Jako by se člověk ocitl v pekle. Věčný oheň a temnota. Takový pocit jsem měla, když jsem sledovala řádění Kukluxklaňáků, jak ve svých strašidelných kápích, za nocí, terorizují černošské obyvatelstvo a zapalují jejich obydlí. Ve dne ta temnota pokračovala v podobě bezmoci postižených domoci se nějaké spravedlnosti. Jestli se podaří dvojici vyšetřovatelů šlápnout agresorům na kuří oko, vypátrat a potrestat viníky zločinů nejvážnějších, na to jsem byla hodně zvědavá a příliš šancí jsem ji nedávala. (28.01.2021)

Překvapilo mě, kolik špíny se v tomhle filmu skrývá. Štvalo mě, jak se ti dva "vošmachtové efbíaj" agenti akorát hádaj a vočumujou kolem, ale jinak se nic neděje. Měl jsem sto chutí povolat tajně na pomoc armádu, domluvit se s černochama, že se všichni proklamovaně slezou v kostele a udělaj ze sebe volavky, a pak všechny, co tam v kuklách naběhnou, nemilosrdně rozmasakrovat brokovnicema. Kuklux klan je jedna z věcí, kterou nenávidím a který se fakt i teď ve svých šestadvaceti bojím, takže si pak trochu víc po bytě svítím .-) Zaujaly mě pasáže, kde zvuk z jiné scény ještě hodně dlouho překrývá děj, který ve stejné chvíli sledujeme. Skvělý výkon Gene Hackmana, byl snad ještě o špetku lepší než Willem Fafoe. I ten černošskej zpěv k tomu pasoval. (24.04.2008)

Po všech stránkách skvěle zvládnutá kriminálka, jejímž hlavním triumfem jsou herecké výkony. V první řadě samozřejmě ty od Hackmana a Dafoe, ale bylo by nespravedlivé přehlížet skvělé vedlejší role např. Brada Dourifa, Frances McDormand Stephena Tobolowksyho, nebo i Pruitt Taylora Vince. Všichni stejnou měrou přispívají k tomu, že je Hořící Mississippi tak působivým dílem. Navíc Alan Parker má zcela mimořádnou schopnost ponořit se realisticky do světa, který divákovi předkládá a tak působí jeho buranský jih Ameriky na pohled velice reálně a sugestivně. A osobní komentář k vyšetřovacím metodám agenta Andersona: Takhle se na ně musí! (08.09.2011)

Čo beloch to psychopatická sviňa (až na Hooverových chlapcov, samozrejme), čo černoch, to nevinná utláčaná obeť. Nepopieram tragédiu afrického národa ani sa nesnažím ospravedlniť jeden z najhanebnejších momentov histórie Spojených štátov. Len toľká polarizácia a figúrkovitá charakterizácia postáv je už z dnešného pohľadu naivná, ruší a uberá tomuto filmu na pôsobivosti. V tomto smere lacná záležitosť, ale inak slušne vystavaná a napínavá krimi s vynikajúcim finále. (03.08.2012)

Působivé psychologické krimi – drama pojednávající o stále aktuální otázce a to sice lidských předsudcích, konkrétně otázce rasismu. Děj je zasazen do období a lokace, kde v té době měla tato problematika největší podhoubí a to sice 60-tá léta v jižanském Mississippi. Ikdyž se jedná o fiktivní příběh, ta linie se skutečnou událostí je tak patrná, že v době uvedení do kin snímek vzbudil obrovskou vlnu pozornosti a a kontroverze. Parkerovi se pozozoruhodným způsobem podařilo vylíčit atmosféru, která tehdy panovala mezi místními lidmi ( člověk I skrz obrazovku úplně cítí tu nenávist a pohrdání vůči černochům). Navíc se dotyčný nespokojil pouze s vylíčením a osvětlením samotného zločinu, ale zamýšlí se I nad samotnou problematikou, jak se k tomuto problému postavit a řešit ho. Ne náhodou si k tomu ve svém příběhu vybírá dva naprosto rozdílné ( povahově ) osoby. Mladého idealistického agenta Warda ( W. Dafoe) a životem otřískaného Andersona ( excelentní G. Hackman ). Nicméně pozor, důraz klade I na postavy vedlejší. Důkazem budiž F. McDormand, B. Dourif…. Kromě již jednou zmiňované působivě vylíčené atmosféry tehdejší doby, vynikajících hereckých výkonů, volně plynoucí Parkerovi režie se snímek navíc může opřít o velmi působivý hudební doprovod Trevora Jonese a stejně je tomu I v případě syrové kamery P. Biziona. Tento snímek není bez chybiček, ale pořád je jedno z nejpůsobivějších zpracování, co tento žánr kdy nabídnul – 90,5% tenkokrát zaokrouhleno směrem nahoru. (28.02.2011)