Oko

Hustou atmosférou, napětím jak ďas a kvalitním zpracováním řadím OKO mezi takové opusy jako ŠESTÝ SMYSL či KRUH. Horor, který vás pohltí... při pár lekačkách příjemně/infarktově (vyberte si sami) vytočí a po bezmála 100 minut nechá v permanentním napětí. Na snímku si osobně dost cením použití zvuku při budování napětí a strachu, tj. zvyšování napětí nečekanými zvukovými "explozemi". Při pár momentech by se u mně krve nedořezalo (a to se nepočítám mezi žádné srágorky). Shrnuto a podtrženo: Chytře a kvalitně zpracovaný horor/thriller, který vyděsí obsahem a potěší formou zpracování. (15.07.2004)

No čekal jsem od Japonců trochu silnější tah na branku. Více lekaček, mrazivější hudbu, možná i více krve. Vybízí se samozřejmě porovnání se šestým smyslem, ale podstata je odlišná a hlavně šestý smysl je o nějakou tu třídu výš. Dlouho to vypadalo, že se rozhodnu dát 3 hvězdičky, ale pak přišel závěr a ten na mě zapůsobil tak, jako by do mě žďuchnul a pravil: "Nedělej Zagorku a hvězdičku přidej" :-))) Tak tedy hvězdičku přidávám a závěrem konstatuji, že jsem sice čekal víc, ale nakonec jsem docela spokojený. 70% (19.06.2010)

Brrrrrrrrrr... Nikdy jsem se v kině tak nebál, jako u Oka. Šestý smysl se stává hadrem na podlahu... Tohle mě zaujalo. Zatímco v onom snímku čekal diváka nejsilnější zážitek v poslední minutě a v Kruhu jsem si připadal jako ti první diváci v kinech, kteří, vidouc jedoucí lokomotivu, uhýbali ze sedadel, při Oku mnou projížděly takové záchvěvy strachu, mrazení a děsu, že jsem si myslel, že to snad ani nejsem jááá... :-) Na druhou stranu je pravda, že pokud zapojíte všechny složky, to znamená že hrdinka ještě pořádně nevidí, vše je rozmazané, to toho se vám jako klíny do hlavy zabouchává hudba (která je mimochodem úžasná) a navíc se divák i kroutí pod sluchovými vjemy, je jasné, že se vyděsíte docela snadno. Ale, i tak, i tak... Neřekl bych, že si na mentalitu honkongských herců Evropan nemůže zvyknout, jenom je pravda, že ta mentalita je jiná. A neurážely mě ani dialogy o nemoci a lásce, jenom mě napadlo, že by to tam třeba nemuselo být. To hle všechno ale nemění nic na tom, že takové nepatrné vady na kráse nemohou snímku ani náhodou ublížit. Ten závěr je úplně jasnej. 1) paralela 2) a to už by byl spoiler. Nicméně závěr vás dozajista ohromí, bude vám připadat, že se tam ani nehodí, ale jenom do závěru toho závěru :-) Myslel jsem si, že v Kruhu už jsem zažil vše a bylo to překvapivě překonáno. Co mě ještě čeká? Vždycky jsem neměl rád horory a teď vím proč. I když jsem samozřejmě slyšel, že lidé se rádi bojí. Já k nim začínám patřit taky... (17.05.2003)

Motivická zacyklenosť vychádzajúca zo siahodlhých mytologických koreňov. Jian gui nie je vlastne horor, to je len z polovice. Z tej druhej je tradicionalisticky konštruovanou komornou tragédiou dvoch žien, spojených náhodou naprieč časom a priestorom, ktoré čelia nezvratnosti osudu. Je psychologickou drámou o ťažkom návrate do normálneho života (z temnoty do svetla, ale ako sa hovorí, pod lampou býva najväčšia tma) i spoločenskou alegóriou reprezentujúcou pestrú paletu nepovšimnutých životov, ktoré skončia v zabudnutí a blúdia ako duchovia. Alebo vyčkávajú v aute netušiac, že prišiel ich koniec. Jian gui tiež, i keď nemá hlbšiu myšlienku, ktorá ide za hranicu toho, čo z filmu hneď pochopíme, pracuje vo viacerých plánoch. To môžeme postrehnúť napríklad aj v súvislosti s hrdinkiným liečiacim sa handicapom a s tým súvisiacimi desivými víziami - mimo paralely s vycibrenou audiovizuálnou stránkou, ktorá ponúka hneď niekoľko priam geniálnych scén (pasáž s horu na husle) je to práve zjavovanie duchov. Duchovia sa zjavujú len hrdinke, ak sa pozerá na miesto, kde práve sú. Zároveň ich však vidí len bezprostredne svojimi očami. Lenže vo filme sú dve scény, v ktorých sa duch nachádza kdesi v pozadí, napr. na konci chodby pred bytom, a hrdinka ho vôbec nevidí - my však na chvíľu áno. Dá sa to vysvetliť niekoľkými spôsobmi. Buď vidíme odraz v zrkadle, a tak môže ducha v skutočnosti vidieť aj hrdinka bez toho, že sa k nemu otočí. To by sedelo aj v súvislosti s neúmerne predĺženou chodbou oproti realite. Alebo, naopak, hrdinka ducha nevidí a natíska sa otázka: implantovali bratia Pangovci ono "oko" aj nám? Tretia možnosť je, že sa prosto jedná o chybu, ktorú si nikto nevšimol - ale to je vysoko nepravdepodobné. Záverom jedna otázka na hodnotiacich - prečo všetci píšete, že je to horor thajský, prípadne japonský, keď je už od pohľadu jasné, že je čínsky, resp. hongkongský? No, neriešim, ale je to vcelku vtipné. Hlavne keď sa tak hlúpo pomýlia inak tak inteligentní užívatelia. Ale to už som mimo tému. 80% (23.10.2014)

Číňané se vlastně ani nemusejí moc snažit, aby mě vyděsili. Sami o sobě mi připadají strašidelní. Na Oko jsem se proto hodně těšil a chvíli jsem byl i spokojený. Do té doby, než hrdinka konečně "zaostřila" a tajemně mektající šmouhy se zkonkretizovaly do podoby špatně hrajících herců a úhledných trikových výjevů, které nejsou o nic děsivější než třeba Hledá se Nemo. Tou dobou jsem se silně nudil a ke konci na mě šlo spaní. To není pro horror dobrá vizitka, ne? 40 % (04.07.2005)