Než se rozední

Brilantní práce Bergmana s rytmickým přenášením pozornosti na jednotlivé protagonisty (tři těhotné ženy). Plynule se zde přechází z jedné postavy na druhou, zatímco z předchozí se stává pozorovatel (tomu je podřízeno i umístění kamery). Tento tvůrčí postup se časem variuje (nejdřív jsou pozorovatelem dvě ženy, později jen jedna, která je svědkem rozhovoru zbylých dvou žen). Tím je umožněno detailní vykreslení charakterových vlastností postav. Jejich vzájemná konfrontace v uzavřeném prostoru jednoho nemocničního pokoje s přibývajícím časem odhaluje jejich minulost, vztah k nenarozeným dětem a rodinné zázemí. Pomocí paralelismů a kontrastů mezi ženami jsou ztvárněny jejich odlišné pohnutky. Podobně jako v jiných Bergmanových filmech jsou ženské hrdinky duševně nestálé, jsou ovlivněny tragickými životními situacemi nebo je jejich idealizovaná budoucnost nekompromisně otřesena. Postavy nejsou homogenní a postupně prochází vývojem v závislosti na okolnostech jednoho dne a interakci s ostatními ženami. Za zmínku stojí i výborné herecké výkony Ingrid, Bibi i Evy, které jsou umocněny dlouhými detaily na tváře žen. Závěr filmu neodpovídá na jednotlivé otázky, je spíš symbolem vykoupení, naděje, ale i bezvýchodnosti a utrpení. Zda se pro hrdinky rozední nebo ne, je ponecháno čistě divákově imaginaci. (03.06.2013)

Tohle je přesně film podle mého gusta. Je sice starý přes šedesát let, ale přesto přináší stále platné pravdy. Film hluboce lidský, přinášející svědectví o psychice tří rozdílných příběhů žen, jež se spolu ocitly na gynekologickém oddělení. Bergman jako vyšitý, rozhodně nenudí ani dlouhé monology, film je právě tak dlouhý, aby člověka neunavil. Mladický Max von Sydow, nebylo mu tenkrát ani třicet! Dahlbecková, Bibi Anderssonová, Thulinová, všechno skvělé herečky na jednom place. Zasloužených pět hvězdiček. (05.03.2020)

Ak Godard po zhliadnutí “Leto s Monikou” vybehol z kina a kričal “Bergman stvoril ženu!”, tu ma tá myšlienka prenasledovala ešte viac. I. B. stvoril filmové priekopníctvo skúmania ženského psyché v tých najintímnejších momentoch. Príbeh niekoľkých žien uprostred ich najzásadnejšieho bodu v živote - pôrodu. Sociálne zázemie, vzťahy a prístup k životu - i k tomu nadchádzajúcimu, je veľmi individuálny a vyobrazený neskrášleným pohľadom. A v rozpoložení každej z nich dokáže byť vďaka režisérovi intenzívny aj pre mužov. Sú to momenty príchodu alebo zániku nového (dieťa) aj starého (život). Je to ženská intimita, ktorú muži “chápu”, ale jej “nerozumejú”. Teda okrem Bergmana. Autor totižto v konzervatívnej dobe vytvoril priestor pre prezentáciu vnútorného sveta žien jeho intímnym odhalením a vystavením svetu vonkajšiemu - svetu "mužov", skrz ktoré ho dokázali lepšie uchopiť aj oni. Za to mu navždy patrí veľká vďaka! (“Harry. Je to ten najlepší muž na svete, ale týmto veciam nerozumie.”) (06.02.2024)

Výborný Bergmanův film, který mi dlouho unikal. Ženské představitelky jsou vesměs výborné, úžasný je rovněž scénář, který nemá hluché místo. Jeho autorka Isakssonová jej napsala dle svých dvou povídek ze sbírky "Dönens faster" ("Tetička smrti"). Za kamerou tentokrát chybí Gunnar Fischer a myslím, že Ingmar nechtěl diváka příliš rozptylovat nějakými jízdami, takže kamera působí tentokrát trochu nenápadně. Nijak zvlášť to ovšem nevadí. (03.05.2021)

Poměrně standardní kus, kde IB analyzuje různé situace žen, budoucích matek. Přímočaré, prvoplánově jednoduché, a přitom exatlované a možná proto i trochu na nervy jdoucí (hlavně díky všem třem hlavním aktérkám). Tady se zub času nezastavil!! (22.12.2021)

Na tohle bych teda svoji těhotnou manželku/přítelkyni určitě nevzal. Ten Bergman byl v dobrém smyslu slova "Blázen". (29.10.2007)

Skvelý pohľad do ženskej duše a vnímania materstva. Milujem filmy, kde je potlačené vizuálno a naopak silný dôraz na slovo. Emočne veľmi silné. (06.06.2016)