Téměř dokonalá tajemství

Svižná, originální komedie. Takový filmový bratříček francouzských Naprostých cizinců (2016), s tím rozdílem, že tato německá verze lpěla více na humoru a ta francouzská více na psychologii postav. Každopádně mě tato černá komedie dosti pobavila. Ne jednou celý kinosál bouchl smíchy a to už takovým zvykem nebývá, v poslední době. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (21.06.2020)

Jsem až překvapená, jak se mi to líbilo. Že mě to dokonce i rozesmálo (na komedie si nepotrpím). Italský originál jsem neviděla, jen podle traileru usuzuji, že jej německá verze hodně kopíruje, ale raději se tím nebudu zabývat. Příjemný, v podstatě konverzační film, který odsejpal, který, i přes delší stopáž, ani na chviličku nenudil, herci se mi líbili (prostě na Floriana se moc dobře kouká) a minimálně mě donutil se zamyslet, co skrývám před svým partnerem a co by na mě eventuálně mohlo prasknout. Dokonce i příšerný německý jazyk se mi dobře poslouchal. Trochu víc se začnu zajímat o německé filmy, protože mám pocit, že mohou nabídnout mnohem víc, než si myslím. (29.06.2020)

Německá verze má odlehčenější atmosféru, než italský originál, i všechny další verze. A podle mě to vůbec nebylo ke škodě, protože to byla fakt sranda. Herci mi byli - až za mě na největšího padoucha - sympatičtí. Potěšilo mě, že se Němci na konci vydali vlastní cestou, to bylo originální. A taky mi to otevřelo čelist dokořán. Koukám, že se chystá už i naše verze, tak doufám, že do toho dá česká banda všechno. 5* (29.01.2021)

Povodnu verziu som nevidela, takze Das perfekte Geheimnis bolo pre mna "original" a pacilo sa mi to. Dobre sme sa na tom s manzelom nasmiali. Samotny scenar je velmi dobry. Vsetko sa behom jednej vecere s priatelmi pri vinku perfektne zamota a za menej ako dve hodiny sa to musi odmotat, aby to davalo nejaky zmysel. Fajn komedia na prijemne straveny vecer pri vine. Odporucam. 75%. (08.06.2020)

"Nechci, abychom skončili jako Barbie a Ken - ty samej plast a já bez koulí." Hru na veřejnej telefon bych s kamarády nikdy nehrál. Mohlo by mi za ně totiž být trapně. Já nemám, co skrývat, takže jestli si někdo chce poslechnout moje hodinový hovory o filmu nebo biatlonu, tak směle do toho. I když s mým štěstím by mi zavolala nějaká zapomenutá známost z minulýho století a sdělila by mi, že mám třicetiletýho syna. I to bych rozdejchal líp, než většina kamarádů v tomhle snímku. Těm to škodolibost scénáristy docela zavařila. A já jsem si to užíval, neboť jak pravil klasik Jiří Grossmann: Člověka to potěší, když slyší o cizím neštěstí. (21.01.2022)