Reklama

Reklama

Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (748)

juta 

všechny recenze uživatele

Nelibuju si ve zvrácenostech, takže nedokážu tento snímek pořádně ocenit. Pustil jsem si ho hlavně díky nálepce "nejzakazovanější film". Tak jsem byl zvědavý, co se pod tímto už pochybným názvem schovává. Film vás dokáže trochu psychicky zdeptat, díky čemuž si odpad rozhodně nezaslouží. Právě kvůli tomu, že ve vás dokáže vyvolat určité emoce, tak se stojí za to se na tuhle malinkou "zvrácenost" podívat. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Potřetí už ten film fakt vidět nemusím a kdo ho chce milerád mu ho přenechám. Pasolini prostě není nějak moje kafe... mám ho trochu za zvrhlíka (že by morální podvědomí?), ale rovněž si kladu otázku zda je opravdu zvrhlík a co když jsme zvrhlí my, co ho nemusíme... Chcá nechcá minimálně respektuji Pasoliniho nárok na svobodu projevu... 120 dní sodomy je pocitový film, buď ho člověk prokleje nebo je z něj vedle ať už v kladném či záporném slova smyslu. A pak je tu třetí možnost, že se v tom člověk pěkně mele a neví kam s ním. zda mezi odpad či ho vynést na piedestal.... ()

Reklama

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Tak především je to první a poslední film Piera Paola Pasoliniho, který nevypadá, jako bych ho natočil já. Zápletka Sala měla v mých očích potenciál stát se dokonale ujetým psychothrillerem, což se nezdařilo. Psychika obětí byla až trestuhodně opomíjena. Možná chtěl režisér docílit větší odosobněnosti, což sice asi chápu proč, ale mě to pak nechává lhostejným. Film nás téměř vůbec nezavede k rozhovorům mezi mladé nešťastníky a pro diváka se tak stávají jen politováníhodnými troskami, ke kterým necítíme žádné pouto, leda tak založené na jejich vzhledu. Co se týče oněch proklamovaných nechutností, celkem na mě zafungovala scéna s jezením exkrementu, kdy jsem si říkal, že ten chleba s medem, co zrovna jím, nebyl nejlepší nápad. Závěr s umělými penisy byl ale o ničem. Když už chtěl Pier šokovat, mohl zajít do větších detailů a dávkovat s pořádnou kadencí. Takhle zůstává na půli cesty, neotrlé odradí a ty úchylné neuspokojí. Celkově je to jistě zajímavý snímek, zároveň je to první Pasoliniho film, ve kterém můžu bez ostychu pochválit herecké výkony, zejména Alda Vallettiho v roli prezidenta. Nicméně zvěsti o perverznostech nakonec předčily skutečnost, což se ale ostatně dalo trochu čekat. ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Pro mne osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... Každý film, ať už to byl nízkorozpočtový, provokativní a zapomenutý amatérský shit, nebo plnohodnotný, efektivně ztvárněný a varující skvost, pokud ukazoval násilí, musel z tohoto principu se násilím i zabývat. V nejhorších případech šlo třeba jen o "násilí pro násilí", tzv. pro podívanou. Ale vždy se film a tím pádem i autor-tvůrce musel ke svému dílu nějakým způsobem postavit. Takto se museli ke svým dílům postavit i tvůrci těch nejkontroverznějších brutalit jako je Rugero Deodato, Meir Zerchi, Wes Craven a další ... I tvůrci hongkongských šíleností typu "Untold Story" nebo "Ebola Syndrome" vyjadřovali prostřednictvím svých brutálních ujetin divákovi jisté sdělení, které se klidně mohlo smrsknout na "to čumíš, co jsme schopni všechno natočit, co?! :-)". Ovšem, jak jsem již zmínil na počátku svého komentáře, prošel jsem dlouhou a trnitou cestu filmového násilí a ujetosti, abych jednou provždy zjistil, zdali je někdo schopen natočit něco, co už bude i na mne moc ... Jistě mne ještě dlouhá cesta čeká, ale i kdyby skončila, pro mne osobně existuje jen jeden "nekorunovaný král" zvrhlosti a brutality, který mne dokázal složit na kolena. A tím je tento film ... Nejde ani tak o to, jakou formou a efekty film znázorňuje to, co při jeho sledování vidíme. Viděl sem v životě ve filmech protéct řeky a potoky krve, viděl jsem tuny vyhřezlých vnitřností a usekaných údů, viděl jsem násilí nejrůznějšího druhu a formy... Ale Saló, to je vrchol ... Ale vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mne. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama ... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Ano, finále je krátké, ale je velice silné a těžko stravitelné. Ovšem nepíšu zde pouze o vražedném finále, kde je zobrazováno mučení a vraždění, ale o celém filmu. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který si nebudoval žádnou reklamu dopředu ani potom, nehonosil se žádnými přívlastky poukazující na jeho extrémismus (to začali dělat až producenti o mnoho let později). Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. A to ani z nejniternějších studií tohoto díla, protože to je právě tak podivně stvořené a postavené (kamera, herci, prostředí, dialogy, monology, výtvarná stránka, atmosféra), že nikdo nemůže s jistotou říct, jaký je jeho skutečný význam a jestli vůbec nějaký je. Pro mne osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Hodnotit tento film je pro mne jedno z nejobtížnějších hodnocení vůbec a samotný komentář jsem odkládal měsíce. Ale dávám střed, protože mi to příjde nejvíce vystihující. () (méně) (více)

Lateef 

všechny recenze uživatele

Film zasazený do fašistické Itálie koncem druhé světové války ukazuje šokující formou absolutní zvrhlost tzv. střední třídy, společnosti navenek vlídné, ale uvnitř naprosto zvrácené...Obsah filmu je to nejúchylnější, nejbizarnější a nejotřesnější, co jsem měl čest kdy vidět...A v žádném případě nedoporučuji slabším povahám a mladistvím...jedna hvězdička za hudbu a druhá asi za to, že svým způsobem by to mohla být metafora k těm nejzvrhlejším lidským choutkám...kdybych měl hodnotit obsah filmu, dávám okamžitě odpad!!!!!!!!! ()

Galerie (37)

Zajímavosti (17)

  • Místo výkalů byla pojídána směs čokolády s pomerančovou marmeládou. (Kulmon)
  • Japonská verze DVD filmu obsahuje několik scén, které ve filmu neuvidíte. Mezi nimi dívku připoutanou k elektrickému křeslu a těla obětí vyrovnaná v řadě na nádvoří. (HellFire)
  • Při premiéře v Západním Německu roku 1976 byl film zakázán státním prokurátorem. Pár dní nato byl nicméně povolen. (HellFire)

Související novinky

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri

17.04.2010

12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)

Reklama

Reklama