Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (750)
Tak především je to první a poslední film Piera Paola Pasoliniho, který nevypadá, jako bych ho natočil já. Zápletka Sala měla v mých očích potenciál stát se dokonale ujetým psychothrillerem, což se nezdařilo. Psychika obětí byla až trestuhodně opomíjena. Možná chtěl režisér docílit větší odosobněnosti, což sice asi chápu proč, ale mě to pak nechává lhostejným. Film nás téměř vůbec nezavede k rozhovorům mezi mladé nešťastníky a pro diváka se tak stávají jen politováníhodnými troskami, ke kterým necítíme žádné pouto, leda tak založené na jejich vzhledu. Co se týče oněch proklamovaných nechutností, celkem na mě zafungovala scéna s jezením exkrementu, kdy jsem si říkal, že ten chleba s medem, co zrovna jím, nebyl nejlepší nápad. Závěr s umělými penisy byl ale o ničem. Když už chtěl Pier šokovat, mohl zajít do větších detailů a dávkovat s pořádnou kadencí. Takhle zůstává na půli cesty, neotrlé odradí a ty úchylné neuspokojí. Celkově je to jistě zajímavý snímek, zároveň je to první Pasoliniho film, ve kterém můžu bez ostychu pochválit herecké výkony, zejména Alda Vallettiho v roli prezidenta. Nicméně zvěsti o perverznostech nakonec předčily skutečnost, což se ale ostatně dalo trochu čekat. ()
Nemyslím, že by to bylo v dněšní době nějak mimořádně šokující či pobuřující. Navíc to není ani varující, ani vysvětlující, ani nic jiného. Prostě takový blbý film, kde se pleskají po zadku a žerou hovna. Internet je plný horších věcí a realita je mnohem, mnohem odpornější. A varování před fašismem a zneužitím moci? Dnes? V době Paroubka, Grosse a Dalíka? Cha cha cha ()
Pier Paolo Pasolini a jeho výpoveď, ktorú si vysvetlí každý po svojom. A to napríklad ako samoúčelnú nechutnosť prípadne ako obraz fašistickej túžby dobývať každú dieru na svete za účelom rozširovania svojej nadvlády. Je to dráma vyvolávajúca viaceré otázky a pohľady na vec. Komentár by som záverom trocha odľahčil a to informáciou, že neznalým ktorí však poznajú Salo, asi príde trocha zvrátené, že na Slovensku sa obľube tešia tzv. PPP projekty a to dokonca pod záštitou vlády :-) ()
Saló, aneb 120 dnů sodomy je film, který nedokážu k ničemu přirovnat. Nikdy jsem nic takového neviděl a trochu i doufám, že neuvidím. Vůbec se nedivím, že něco takového neprošlo cenzurou. Určitou míru cenzury tento film určitě potřebuje. Pokud se s ním setká náhodný divák, který neví, co má čekat, je dost možné, že se mu zvedne žaloudek a film nedokouká. Odhaduji, že určitě víc jak půlka náhodných diváků by nebyla schotná resp. ochotná film shlédnout do konce. Určitě se nejedná o film erotický nebo dokonce pornografický, jak se občas milně uvádí. Sexuální vzrušení diváka je vyloučeno. Jediné, co člověk cítí, je lítost, opovržení a odpor. Na tom je film postaven. Když jsem film dokoukal, byl jsem otřesen a chtěl ho hned hodit do odpadu. Ačkoli je prvotní dojem tak strašný, že člověku nedovolí se soustředit na nic jinýho, po nějakém čase přemýšlení jsem v těch obrazech hrůzy začal poznávat i nějakou myšlenku, ve které je schovaná vyšší hodnota nebo chcete li hlubší režijní záměr. Režisér se snaží vzbudit v divákovi co největší odpor ke zvráceným hodnotám člověka a společnosti. Za tímto účelem kumuluje dohromady všemožné formy zla do malého uzavřeného prostoru. Takto silná kumulace je v běžném světě nemožná. Proto Pasolini vytváří společenský mikrosvět, ve kterém je možné všechno. Setkáváme se tu tak s bestiální bezcitností spojenou se sexuální perverzí, s pohrdáním lidského života, popřením lidských svobod a lidské důstojnosti, znásilňováním, psychickým trýzněním, mučením a vražděním, s lidskou lhostejností. Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalšího. Vše je zastřešeno diktaturní vládou fašistického režimu čtyř libertinů, kteří ztělesňují všechny výše jmenované modely chování a staví z nich zákony. Jejich zákony, které zároveň přísně trestají jakékoli projevy lidskosti svých poddaných otroků. Hodnoty jako víra, láska, manželství jsou zesměšňovány. Vše je činěno pod rouškou zdánlivé intelektuality a nadřazenosti, která si klade „větší“ cíle než může být lidskost. Tento mikrosvět koncentrovaného zla ukazuje režisér, aby k němu vzbudil odpor a byl odmítnut se všemi jednotlivostmi spojujícími celek. I přes tuto pozitivní režijní snahu usuzuji, že film překročil určité hranice, které jako divák snesu. Kolikrát by stačilo třeba naznačit. Proč se já sám musím cítit trapně jen proto, že to sleduju? Když se režisér vyvaroval záběru pohlavního styku, nemohl se vyvarovat i jiných věcí? Proč musím opakovaně sledovat, jak se tam ládujou hovnama? V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE, jsem četl, že Pasolini tvrdil o scénce kdy je dívka přinucena sníst výkaly, že jde o metaforu konzumního kapitalismu a nechutné potravy, kterou produkuje. U Pasoliniho, věrného myšlenkám marxismu, by se tomu dalo věřit. Jen tu metaforu v tom asi viděl pouze on sám. Dost možná bychom se ještě pár zajímavostí o filmu dozvěděli, kdyby nebyl režisér brzy po natočení filmu brutálně zavražděn. 120 dnů sodomy už asi navždy zůstane kontroverzním dílem, ale své silné místo v historii kinematografie má oprávněně. Jeho šokující obraz totiž není prvoplánový záměr, ačkoli to tak na první pohled může vypadat. 70% () (méně) (více)
Pro naše první setkání s Pasolinim jsem si vybral jeho zde nejhůře hodnocený film, takže ano, očekávání nebyla z nejvyšších. Přesto to, co jsem dostal, předčilo skoro všechna má očekávání, ať už v kladném či záporném slova smyslu. Jde asi o to, zda (a jak moc) je divák ochoten na tuhle perverzní, nechutnou, cynickou, ale zároveň humorně absurdní (úsměv, ze kterého mrazí) hru přistoupit, a také, jestli v něm chce hledat nějaký vyšší režisérův záměr nebo ne (on si ho tam člověk může a nemusí najít). Film totiž nelze brát vážně a osobně si myslím, že ani on sám se tak neprezentuje. Hned úvodní kontrast mezi pohodovou hudbou, úsměvnými titulky a „náborem“ divákovi naznačí, že půjde o žánrově poněkud nevyrovnanou podívanou. A pak následuje změť zvrácené erotiky, fekálních výjevů a popírání morálních a lidských hodnot, to vše doprovázeno zastřešujícím násilím. A přestože snesu hodně a ani tento film mě svým obsahem nezabránil ho bez větších problémů dodívat, musím uznat, že třeba takové krmení psů, svatební hostina (člověk by čekal „mléčný koktejl“ a místo toho rovnou dostane „jitrnicový prejt“) nebo závěrečné mučení (oko, čelo a hlavně jazyk?!) je už poněkud přes míru a pro většinu diváků (zcela) neúnosné. V mém případě však šlo hlavně o zjištění, co všechno si někdo troufne ukázat ve filmu, a to mi opravdu rozšířilo obzory (navíc rok uvedení, 1975!). Zajímavá je ovšem také zvuková stránka, myslím tím třeba ty letadla a obecně i hudba (takhle použitou píseň z Carmina Burana jsem opravdu ještě neviděl). Celkově ne úplně jistý průměr, pokud se ještě někdy v budoucnu donutím na film podívat, hodnocení dost možná změním. „Co je příjemné, je i přípustné.“ ()
Galerie (37)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (17)
- První film ze zamýšlené trilogii o smrti. K natočení zbývajících dílu však nedošlo kvůli úmrtí Pasoliniho. (HellFire)
- Televizní stanice Sky se pokusila odvysílat celou nesestříhanou verzi filmu, ale návrh byl zamítnut. Film se tak stal vůbec prvním pořadem televize Sky, kterému nebylo povoleno odvysílání. (HellFire)
- Při premiéře v Západním Německu roku 1976 byl film zakázán státním prokurátorem. Pár dní nato byl nicméně povolen. (HellFire)
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Reklama