Saló aneb 120 dnů sodomy

Pro mě osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... "Ale Saló aneb 120 dnů sodomy" je vrchol... Ovšem vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mě. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. Pro mě osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Jeden z nejkontroverznějších filmů, co jsem kdy viděl, těžko někomu doporučit. /50%/ (09.11.2023)

Pasoliniho poslední film je dosti perverzní, plný trýznění, sadismu, požívání exkrementů, mučení... a to vše doprovázeno (pro silnější účinek) Chopinovou hudbou a Baudelairovými citacemi. // Jeho poselství je jasné: obžaloba fašismu. // Povídky markýze de Sade během druhé světové války obživly v italském Saló a výsledkem je tento - nechutný - film. Pro někoho dokonalá ukázka zhoubného vlivu zla, ovšem pro někoho je tento počin nestravitelným. Patřím do kategorie číslo 2. // Vizuální stránka ve mně zabila jakoukoliv schopnost vnímat cokoliv jiného než vlnu nevolnosti, která v závěrečných scénách vygradovala do divoké bouře. Nebyla jsem schopna vidět každý záběr. A nikdy se o to už ani nebudu pokoušet. To fakt ne. // Zkrátka film, u něhož forma (v tomto případě dost násilná) totálně zabila obsah (resp. sdělení filmu). // Z mého vnitřního pohledu si myslím, že svět kolem nás je dost hnusný, brutální a šílený... a já absolutně nemám potřebu se na taková zvěrstva ještě dívat na plátně. (29.07.2008)

Po skončení som dosť uvažoval, čo chcelo byť filmom povedané. Telesná láska sprevádzaná smiechom, úsmevy, detaily tvárí, detaily pohlaví - to všetko je známe z Pasoliniho trilógie života. Aj tam sa dali vystopovať prvky zobrazenia ľudskej manipulatívnosti, ale v popredí stála telesnosť, humor a nahota. Závažnejšie myšlienky skryté v tomto kabáte boli a sú publikom ako tak prekúsnuteľné práve pre ponúknutú odľahčenosť. Salo ponúka čosi iné - smiech, nahota a sex ostáva, pribúda omnoho viac extrémneho násilia a ponižovania pokrytého elegantnou hudbou, dokonalými róbami kurtizán, postavením a dôstojnou fazónou vládcov republiky (biskup, bankár, sudca a aristokrat). Všetko zvrhlé je normálne a smiešne. V prípade osnovateľov žalúdky dvíhajúceho experimentu nejde o žiadnych tupých nevzdelancov, ale o študované vysoké vrstvy vyznajúce sa vo filozofii ako aj v umení ( o čom svedčí prebíjanie sa citátmi z diel filozofov v bežnej reči a obrazy moderného umenia na stenách izieb). Žranie hovien (naveky si zapamätám talianske slovo mangia (vyslov: Mandža! = jedz !), pokorné počúvanie, nevzpieranie sa, sebaudávanie, korenie sa moci, úchylárne najrôznejších druhov prijímané s úsmevom na tvári (okolostojace služobníctvo, vojaci a kurvy). Čo to bolo ? S týmto uvažovaním som zaspal. A snívalo sa mi o súťaži Superstar, odohrávajúcej sa v gladiátorskom ringu obkolesenom sfanatizovanými davmi. Paralela sa mi jasne(hoci možno príliš prvoplánovo) vyjavila : Pasolini neukazuje nič iné ako súčasnosť, pohrával som sa tým aj pred snom, prečítajúc si príspevok Petra Makaja, niečo mi tam však nesedelo. Snová paralela mi zasadila film do správneho rámca. Je to nadčasový film o tej stránke človečenstva, ktorú by veľa z nás rada zamietla pod koberec, hoci sa pretláča do popredia v stále rafinovanejšej podobe aj dnes. Tí, čo si dovolia poukázať na pokrivenú realitu expresívnou formou (kto dôsledne prečítal román 120 dní Sodomy markíza de Sade, vie o čom tu píšem) sú neprijateľní, pretože násilne otvárajú oči. Až tak násilne, že to bolí, pohľad sa vzpiera, myslenie odmieta kominukovať na tejto úrovni, pozrieť skutočnosti do očí totiž žiadna veľká pohoda ani užívanie si veru nie je. No a to je v príkrom rozpore s heslom dneška: "Buď v pohode, uži si tak aby si bol svoj a sám sebou!". (31.03.2005)

Saló je kvalitný film. Točil ho inteligentný režisér, ktorý presne vedel, čo chce povedať. Lenže je to ten najodpornejší film, aký som kedy videl a nie som určite sám. Ja som ho vlastne nebol schopný vôbec vcelku vidieť, pozrel som si väčšinu pasáží a usúdil, že nikdy viac. Možno po dlhých rokoch, keď budem otrlejší divák, si to pozriem v kľude celé. Dnešné slasher horory mi ale tú otrlosť nezabezpečia, mám na mysli skôr filmy, ktoré sa nás snažia zničiť psychicky. Taký slabší psychický odvar pre začiatok by mohol slúžiť napríklad atmosférou a dobou podobný Konformista. (08.08.2012)

Kdo u filmu odmítá přemýšlet, tak je na špatné adrese. Obviňování Pasoliniho za nechutné a perverzní scény je směšné. A to prosím v době, kdy chce mít každý moc a asijské porno je snad nejžádanějším artiklem na internetu. Saló ve mně dokázalo vykřesat nepopsatelné pocity zloby. Měl jsem chuť těm čtyřem buznám rozmlátit hubu a to se mi u filmu opravdu nestává každý den. Pasolini naznačuje, kam až může zkažená společnost zajít a film je v dnešní době, kdy se můžou všichni posrat z uspokování svých potřeb, ještě aktuálnější. Třeba neustálý přísun stupidních reklam je vlastně takovým novodobým žraním hoven. Na to si však nikdo nestěžuje. Zajímavé. (13.07.2011)