Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (750)
Saló je kvalitný film. Točil ho inteligentný režisér, ktorý presne vedel, čo chce povedať. Lenže je to ten najodpornejší film, aký som kedy videl a nie som určite sám. Ja som ho vlastne nebol schopný vôbec vcelku vidieť, pozrel som si väčšinu pasáží a usúdil, že nikdy viac. Možno po dlhých rokoch, keď budem otrlejší divák, si to pozriem v kľude celé. Dnešné slasher horory mi ale tú otrlosť nezabezpečia, mám na mysli skôr filmy, ktoré sa nás snažia zničiť psychicky. Taký slabší psychický odvar pre začiatok by mohol slúžiť napríklad atmosférou a dobou podobný Konformista. ()
(1001) Byla jsem ochotna přistoupit na režisérovu hru. Říkala jsem si, že bych hodnotila výš, kdyby to nebylo tak strašně zdlouhavé. Jenže ta zdlouhavost k tomu asi patří, pokud to má být zobrazení a kritika konzumu, jak jsem to pochopila, takže to tomu vyčíst nemůžu. K srdci mi to nepřirostlo, emoce moc nevzbudilo [očekávala jsem něco daleko horšího + (vložená poznámka: přála bych si tenhle film vidět, aniž bych o něm cokoliv věděla předem)], postavy byly dost ploché (hahaha), zahrané přesně v této intenci, myšlenka tam nějaká byla nebo jsem si ji částečně domyslela, určitě si myslím, že jsem narazila na ironii, ta by se ostatně při mírném posunutí úhlu pohledu dala přehrabovat lopatou (scéna, kdy všichni lžou, aby si zachránili zadek, otočení dalekohledu při závěrečné kochačce). Líbila se mi kamera a kulisy. Jinak už nemám co dodat, kromě toho, že mi prostě jako bestiální přijdou jiné věci než pobuřující filmy. V tomhle směru je docela zajímavé sledovat reakce lidí víc než samotný film, ale bez filmu by to nešlo. Potrefená husa nejvíc kejhá nebo jak to bylo. --- A taky si nemůžu odpustit reakci pana Letce: "Tenhle film je o hovně. Doslova." ()
Daj do rúk ľuďom absolútnu moc, a potom len s hrôzou pozeraj. De Sade sa v tom väzení musel riadne nudiť a jeho fantázia pracovala na plné obrátky. Pasolini zobral do rúk tú jeho pornoliteratúru a pretvoril ju k obrazu svojmu. Aj keď sa všeobecne vie, čo chcel Pasolini týmto svojim filmom povedať, ten príbeh, po ktorom siahol a to spracovanie bolo jemu vlastné. Provokatívne a nadmieru odpudivé a nečudujem sa tým všetkým odpadom. Najviac na mňa snáď zapôsobila scéna, kedy pani klavíristka skočila z okna (ja by som hneď na začiatku) a niektoré veci zo záverečného kruhu krvi ... ostatné ma miestami rozosmialo, miestami nudilo a miestami som sa nestačila čudovať. ()
Saló, aneb 120 dnů sodomy je film, který nedokážu k ničemu přirovnat. Nikdy jsem nic takového neviděl a trochu i doufám, že neuvidím. Vůbec se nedivím, že něco takového neprošlo cenzurou. Určitou míru cenzury tento film určitě potřebuje. Pokud se s ním setká náhodný divák, který neví, co má čekat, je dost možné, že se mu zvedne žaloudek a film nedokouká. Odhaduji, že určitě víc jak půlka náhodných diváků by nebyla schotná resp. ochotná film shlédnout do konce. Určitě se nejedná o film erotický nebo dokonce pornografický, jak se občas milně uvádí. Sexuální vzrušení diváka je vyloučeno. Jediné, co člověk cítí, je lítost, opovržení a odpor. Na tom je film postaven. Když jsem film dokoukal, byl jsem otřesen a chtěl ho hned hodit do odpadu. Ačkoli je prvotní dojem tak strašný, že člověku nedovolí se soustředit na nic jinýho, po nějakém čase přemýšlení jsem v těch obrazech hrůzy začal poznávat i nějakou myšlenku, ve které je schovaná vyšší hodnota nebo chcete li hlubší režijní záměr. Režisér se snaží vzbudit v divákovi co největší odpor ke zvráceným hodnotám člověka a společnosti. Za tímto účelem kumuluje dohromady všemožné formy zla do malého uzavřeného prostoru. Takto silná kumulace je v běžném světě nemožná. Proto Pasolini vytváří společenský mikrosvět, ve kterém je možné všechno. Setkáváme se tu tak s bestiální bezcitností spojenou se sexuální perverzí, s pohrdáním lidského života, popřením lidských svobod a lidské důstojnosti, znásilňováním, psychickým trýzněním, mučením a vražděním, s lidskou lhostejností. Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalšího. Vše je zastřešeno diktaturní vládou fašistického režimu čtyř libertinů, kteří ztělesňují všechny výše jmenované modely chování a staví z nich zákony. Jejich zákony, které zároveň přísně trestají jakékoli projevy lidskosti svých poddaných otroků. Hodnoty jako víra, láska, manželství jsou zesměšňovány. Vše je činěno pod rouškou zdánlivé intelektuality a nadřazenosti, která si klade „větší“ cíle než může být lidskost. Tento mikrosvět koncentrovaného zla ukazuje režisér, aby k němu vzbudil odpor a byl odmítnut se všemi jednotlivostmi spojujícími celek. I přes tuto pozitivní režijní snahu usuzuji, že film překročil určité hranice, které jako divák snesu. Kolikrát by stačilo třeba naznačit. Proč se já sám musím cítit trapně jen proto, že to sleduju? Když se režisér vyvaroval záběru pohlavního styku, nemohl se vyvarovat i jiných věcí? Proč musím opakovaně sledovat, jak se tam ládujou hovnama? V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE, jsem četl, že Pasolini tvrdil o scénce kdy je dívka přinucena sníst výkaly, že jde o metaforu konzumního kapitalismu a nechutné potravy, kterou produkuje. U Pasoliniho, věrného myšlenkám marxismu, by se tomu dalo věřit. Jen tu metaforu v tom asi viděl pouze on sám. Dost možná bychom se ještě pár zajímavostí o filmu dozvěděli, kdyby nebyl režisér brzy po natočení filmu brutálně zavražděn. 120 dnů sodomy už asi navždy zůstane kontroverzním dílem, ale své silné místo v historii kinematografie má oprávněně. Jeho šokující obraz totiž není prvoplánový záměr, ačkoli to tak na první pohled může vypadat. 70% () (méně) (více)
Saló je dalším filmem, který jsem zhlédnul na své cestě tvorbou Piera Paola Pasoliniho, který se pomalu, ale jistě stává mým oblíbeným režisérem. Tento film je velice těžko hodnotitelný a hlavně dosti rozporuplný, jak je vidět na zdejších komentářích. Abych řekl pravdu, podle místních ohlasů jsem čekal ještě něco horšího. Objeví se zde sice mnoho nechutností, ale ty mají své opodstatnění. Zasazení děje do doby Druhé světové války má svůj význam, který není třeba více rozvádět, protože se objevuje v jiných komentářích. Ale to není vše. Pasolini se opět snaží prolamovat tabu společnosti, i když opravdu trochu silnější formou. Důležité je také vzbudit určitý pocit a to se povedlo dokonale. Ať je to maximální zhnusení nebo úžas, nikoho tento film nenechá chladným, a kdo ho viděl, už jen tak nezapomene a jméno Pasolini si bude pamatovat. Se svým hodnocením opravdu velice váhám. Tři hvězdičky mi připadají málo, pět si dát nedovolím. Zůstanu tedy u čtyř, které považuji za přiměřené. ()
Galerie (37)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (17)
- Děj celého filmu je rozdělen do kruhů Dantova „Pekla“. Jako první je „předpeklí“, kde se představuje čtveřice představitelů moci. Po předpeklí totiž následuje „kruh posedlostí“, kde jsou sexuální zvrácenosti, pořádají se zvrácené svatby a nejrůznější perverzity. Oběti jsou zbavovány vlastní vůle a zachází se s nimi jako s pouhými loutkami na hraní. Sebemenší prohřešek je krutě trestán. Po kruhu posedlostí následuje „kruh výkalů“. Vše je přípravou na úplné vyvrcholení, čímž má být poslední kruh, který je nazván „kruh krve“. Nastává skutečné peklo. I zde je určitá souvislost s de Sadovým románem, kde jsou oběti během posledních dvou vyprávění mučeni a popravováni. Pasolini nechal vyprávět dvě prostitutky a poslední dějství ponechal bez příběhů. (Zdroj: Daniel Molitor)
- Saló odkazuje na město Lake Garda, kde se odehrává děj filmu. Pro Italy je toto město připomínkou hrůz páchaných Benitem Mussolinim. (HellFire)
- Saló sa umiestnilo na vrchole rebríčka "Filmy, ktoré šokovali svet" slovenského časopisu FilmMax. (ash99)
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)
Reklama