Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (749)
Nenávidený, milovaný, zakazovaný... S veľkou myšlienkou či len nechutnou exhibíciou? Pri sledovaní určite človeku napadne množstvo otázok. Napriek všetkému v sebe film skrýva veľkú myšlienku a hoci ju nie je hodné zatracovať, žiaľ, je skrytá pod "fasádou", ktorá ju celú ničí a znižuje. Explicitnosť je tu síce na mieste, ale rozprávanie príbehu nie je podané umne ani zaujímavo a tak sa po chvíli z filmu stane niečo, kde už len človek čaká, aká ďalšia nechutnosť alebo zvrátenosť príde. Samozrejme, filmu je potrebné uznať jeho invenčnosť a priame znázornenie, ale stále si myslím, že spracovanie, ktoré by dokázalo v sebe kombinovať prvky filmárskeho umenia a vyššie spomenutých bodov, by toto dielo dokázalo posunúť o niekoľko levelov vyššie. V tomto prípade však film drží v povedomí iba pobúrenie, ktoré v čase uvedenia spôsobil. Pokiaľ si ho odmyslíme, nezostane takmer nič, čo je obrovská škoda. ()
Úchylné dielo úchylného autora. Nebol som schopný to dopozerať. ()
Co jsem to kurva viděl? To je nejabsurdnější a nejbizarnější hovnovina, jakou jsem kdy viděl. Tohle se mi bude blbě hodnotit... Chtěl bych vidět výrazy dabérů ty vole. ()
Rozumiem, že sa na film treba pozerať metaforicky, ale ja som na to nemala ani jednu bunku v mozgu. ()
Jak tak pročítám zdejší šokovanou, pobouřenou a znechucenou komentářovou sekci, tak si myslím, že jste toho za život ještě moc neviděli. Pokud se někdy začtete do de Sadovy předlohy, která je mimochodem po literární stránce dle mýho skromnýho názoru otřesnější než její samotnej obsah, tak pravděpodobně zjistíte, že Pasolini vlastně natočil oproti originálu takovou soft erotickou grotesku. Jestli je na tomhle filmu opravdu něco znepokojivýho, je to fakt, že mnohým hercům nebylo během natáčení ani 18 let. ()
Přeneseně by se dalo říci, že sebevraždu lze spáchat i natočením filmu, jenž zbořil všechny hranice a nebude nikdy zcela přijat, třebaže se stal součástí kánonu světové kinematografie. Pasolini převedl na plátno látku, jež je „plošší“ než vícevrstevnatá výstavba jeho filmu. Výsledek je však těžko stravitelnou (patrně i pro skutečné sadisty) metaforou úpadku a perverzní podstaty totalitního režimu. Ze strany trýznitelů vidíme systematickou estetizaci násilí, kdy tyto akty se odehrávají organizovaně, slavnostně, za hudebního doprovodu atd. V kontrastu s explozí nelidské krutosti a extrémního sexu je projevů lidskosti (soucitu nebo odporu) velmi málo. Oceňuji nesporné řemeslné kvality snímku, nicméně základní metafora nefunguje prostě proto, že prožitek trýznitelů je z pochopitelných důvodů nepřenositelný a nesdělitelný, a vždy se bude klást otázka, zda k jejímu filmovému vyjádření byla taková dávka explicitního hnusu nezbytná. ()
Film, pro který stojí za to umřít. ()
Saló alebo 120 dní Sodomy je zrejme najkontroverznejší Pasoliniho film. Jeho sila však ani zďaleka netkvie v notorických šokujúcich obrazoch. Pasolini vo svojom poslednom filme zosobnil protiklad ku svojej predchádzajúcej Trilógií života, ktorá je oslavou jeho estetických ideálov – čistoty, periférie a nevinnosti. V 70. rokoch si ale Pasolini uvedomoval, že nevinnosť takpovediac vymrela dôsledkom toho, že ju strávila konzumná kultúra. Preto sú vo filme Saló obete tak štylizované- väčšina z herečiek boli modelky, Pasolini tentokrát nepripúšťa žiadne nedokonalosti, ktoré predtým vo svojich filmoch glorifikoval ako nevinné a čisté. Saló je navyše film, v ktorom Pasolini úplne zanedbáva a nerozvíja psychológiu postav – cieľom je odosobniť diváka od toho, čo sa deje, aby obete neľutoval. Preto sú postavy predstavené takpovediac in medias res - nič o nich nevieme, ani o obetiach a ani o štyroch trýzniteľoch, nepoznáme ich príbeh. Saló alebo 120 dní Sodomy je silným výkrikom intelektuála, ktorý sa díva na dobu plnú prázdnoty a povrchnosti. ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)