Byli jednou dva písaři

Spletenec milých, zábavných povídek s těmi otravnými, vyčpělými. Horníčkovo nicneříkající "herectví" je v ostrém kontrastu s geniálním herectvím Sováka. Unikátní je také Josef Dvořák, předvádějící divadelní roli Mylady a Polednice. Když Eva Svobodová  v dané situaci místo "jedem" zařve "hijéééé", jdu pokaždé do vrtule - takový spontánní humor miluji - to vymyslí jedině génius nebo to vznikne, pravděpodobně, úplně náhodně. (11.02.2023)

V prvej, mestskej epizóde postavy a ich trampoty zaujmú, no v ďalších epizódach sú ich príhody už dosť ošúchané, vzťah hlavnej dvojice sa nevyvíja, až na jedno sebauvedomenie. Väčšina času je venovaná nepotrebným dialógom dvojice hlavných hrdinov, ktoré väčšinou nie sú vtipné a niekedy sú zbytočné. Na kvalitné scény sa čaká veľmi dlho a z dnešného pohľadu trebárs pre fanúšika South Parku už tento seriál veľa nepovie. (14.06.2018)

"Od Vás to, příteli, vyznělo jako ironická glosa!" Noblesní zábava pánů Horníčka a Sováka dokáže naprosto zapomenout na současný moderní svět, přičemž i oni byli jeho "objevitelé" :-) "Co je to kotel? Určitá plechová deformace." Kniha Gustave Flauberta a následný scénář Jaroslava Dietla a obou hlavních protagonistů stvořila neskutečné množství bláznivých situací a z nich vzniknuvších elegantních hlášek. "Promiňte, zčuchli, to jsou výrazy!" (03.09.2017)

Opravdu dokonalý seriál, díky kterému se nebudete ani chvilku nudit. Bouvard a Pécuchet coby myslitelé, kteří neustále něco koumají a chtějí vylepšit a zjednodušit, se vám určitě nezapomenutelně vryjí do paměti. Některé jejich snahy jsou opravdu k popukání, ale oni se nikdy nevzdávají, ba naopak - jakmile je napadne něco nového, nestojí jim nic v cestě k tomu, aby svůj plán začali realizovat. Jako vždy perfektní Jiří Sovák i Miroslav Horníček. (28.07.2011)

Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. (03.06.2014)