Reklama

Reklama

Epizody(10)

Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)

(více)

Recenze (247)

Helmutek 

všechny recenze uživatele

Písaři jsou skvělí a k dokonalosti chybí málo, ale přece chybí. Třeba budu po dalších zhlédnutích, který rozhodně přijdou, řikat něco jinýho, ale prozatím nemůžu dát plnej počet, jakkoliv je mi seriál sympatickej a jsem z něho nadšenej. Některý díly byly stoprocentní jednoznačně (podle mě třeba Meloun nebo Tělocvik), jiný jsou "jenom" výborný (třeba Anatomie). Horníčka mám rád a uznávám ho za všechen jeho přínos český kultuře, tady jsem s nim (jako s hercem) měl ale občas problém. Sovák, kterej je jako tradičně naprosto přesvědčivej, dává laťku pro jakýhokoliv svýho hereckýho partnera na nejvyšší možnou úroveň, a tady mi přišlo, že za nim Horníček občas pokulhával víc, než aby to člověk mohl jen tak bez povšimnutí přejít (některý scény a repliky nebyly přesvědčivý, působily nepřirozeně nebo až moc divadelně, skečovitě nebo teatrálně, atd.) - a to obzvášť v takovym seriálu, jako je tenhle, kterej největší měrou stojí na hereckym tandemu a ostatní postavy jsou výrazně a samozřejmě záměrně upozaděný. Je známý, že pro Sováka i Horníčka to byly srdcový role, že si celej projekt užívali (to je ostatně vidět) a moc o něj oba stáli, to ale ještě neznamená, že to muselo dopadnout jenom dokonale, nebo že se na to člověk bude dívat bezvýhradně a nekriticky. Vím, že se to nedá tak jednoduše srovnávat, ale nemůžu nezmínit Chalupáře - tam to zaměření na ústřední dvojici je možná o chlup menší, vedlejší postavy tam nějakej prostor dostávaj, ale i tak je dvojice Sovák - Kemr naprosto hlavní a zásadní; a přijde mi, že k Sovákovi jde Kemr víc jako herec (Horníček možná naopak víc jako člověk, to nezpochybňuju), takže na mě tahle dvojice herecky působí v mnohem přesvědčivějc. Horníček nicméně v seriálu potvrdil svoje nadání a schopnosti excelentního rétora, a ty jejich (se Sovákem) společný a hlavně improvizovaný dišputace, rozmluvy a komentáře jsou něco, co Písařům dává jedinečnej rozměr. Poslední dvě drobný výhrady mám hlavně ke dvěma ženskejm rolím - větší ke vdově Burdenové (Libuše Havelková), která mi přijde zdaleka nejslabší herečkou z celýho Písařskýho obsazení, a menší k Rozálii (Klára Jerneková), která přehrávala jenom občas. Musim ale říct, že je nádherný a je to zážitek, když člověk může objevovat v český kinematografii takovýhle vyslovený klenoty. ()

Bigfuckman 

všechny recenze uživatele

"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." ; "To je zajímavé.. šalvěj, vypadá úplně jako konopí" "ale vždyť to je konopí!" "to je konopí?? to je zajímavé, vypadá úplně jako šalvěj".. A mnohonásobně víc perel je v tomto pro mě nejskvělejším českém seriálu. VELKÁ INSPIRACE JAK STRÁVIT PODZIM ŽIVOTA. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... ()

J R C Pecuchet 

všechny recenze uživatele

Naprosto úžasná záležitost pánů Horníčka, Sováka, Roháče, Moučky, Hrzána,Dvořáka,Tichánkové, Jernekové a dalších. Scénář sice napsal Jaroslav Dietl, ale nazval ho pouze " psí boudou ", ve které si pánové Horníček a Sovák mohou dělat co chtějí.A přesně tak se i stalo. Herci věděli, o čem to bude, ale kompletní dialogy byla jedna velká improvizace. Ve výsledku můžeme zažít herecký koncert pánů Horníčka a Sováka pod vedením režiséra Jána Roháče dokreslený nádhernou hudbou Jiřího Šusta. Když vezmete v úvahu, v jaké době se seriál natáčel, je malým zázrakem, že se podařilo zachránit alespoň kopie filmového pásu, protože originály BOLŠEVIK nechal zničit !!! Myslím, že by to byla nenahraditelná ztráta, kdyby tento seriál nespatřil světlo světa !!! ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Vyslovíte nějakou hlubší myšlenku, oni nebudou schopni se s vámi do ní ponořit a nakonec jako blbec dopadnete vy a ne oni.." Písaře mám rád. Diletantskej naivismus neustále suše hláškujících pavědců, v kombinaci s jejich důchodcovskou touhou po dětinským objevování principů fungování světa, je s přibývajícími životními zkušenostmi stále zábavnější. V důchodu patrně přihodím i tu pátou hvězdu. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (39)

  • Bouvard (Jiří Sovák) použil bonmot: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte.“ Je velmi podobný bonmotu, který je přičítán Janu Werichovi a který zazněl ve filmu Slzy, které svět nevidí (1962): „Když už jste se trapně spletla, tak se to snažte alespoň obrátit v žert. A pokud nemáte smysl pro humor, tak jej aspoň předstírejte.“ (sator)
  • Jaroslav Dietl napsal v roce 1960 divadelní hru „Byli jednou dva...,“ ve které účinkovali Miloš Kopecký a Miroslav Horníček. Hodně se v ní improvizovalo a hra navazovala na poetiku Osvobozeného divadla. O dvanáct let později stejný autor použil část názvu pro tento seriál, coby hold partnerství na jevišti, ale i v životě. (sator)
  • Horníčkův syn Jan se často chodil dívat na natáčení. Bohužel trpěl epilepsií a jednou po natáčení spadl do louže hluboké snad patnáct centimetrů, dostal záchvat a utopil se. Natáčení se na týden přerušilo, ale po týdnu se začalo znovu pracovat, aniž by to na Horníčkově výkonu to bylo znát. (Kulmon)

Související novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama