Byli jednou dva písaři

Pro mě nejlepší seriál jaký kdy u nás vzniknul,herecký koncert všech zúčastněných herců(mladičký Pepa Dvořák i moje oblíbená Klára Jerneková,Kemr,Moučka,Hrzán,Somr)ale především herecký koncert a troufnu si říct životní role pánů Horníčka a Sováka.Manželka mi sehnala v antikvariátu předlohu G.Flauberta Bouvard a Pecuchet (nezaměňovat za knihu,která byla napsaná podle seriálu s názvem Byli jednou dva písaři)a je naprosto neuvěřitelné jakým způsobem autoři seriálu převyprávěli děj knihy,která na mě působila spíš ponurým dojmem(mírně řečeno) Geniální dílo české seriálové tvorby. (16.02.2013)

Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. (03.06.2014)

To je učiněná poezie... Miluju Horníčkův humor a stejně tak Sovákovo bravurní herectví. A dát právě tyhle dva dohromady jakožto ústřední dvojici, to byl geniální tah režiséra Roháče. A věřím, že pak už ani nebylo třeba moc režírovat, ti dva museli improvizacemi přímo sršet... No řekněte, nechtěli byste prožít důchod přesně tak jako pánové Bouvard a Pécuchet? (05.03.2012)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

"To byl postrach všech kurtizán!" "Co to je, kurtizán?" "To je taková ženská, která si od chlapa veme peníze a potom se na něj vykašle." "A v čem byl jejich postrach?" "On jim ty peníze dal a pak se na ně vykašlal sám..." A takových konverzačních perel najdete "u dvou písařů" bezpočet. Bohužel se mi časem improvizační umění pánů Sováka a Horníčka docela přejedlo a na rozdíl od většiny zdejších uživatelů bych těch dílů raději viděla méně... (06.12.2019)